30 Cdo 4316/2017-60
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce J. S., proti žalovaným 1) Statutárnímu městu Ostrava – Městskému obvodu Mariánské Hory a Hulváky, se sídlem v Ostravě, Přemyslovců 224/63, 2) Magistrátu města Ostravy, se sídlem v Ostravě, Prokešovo náměstí 1803/8, 3) České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1/376, a Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 C 87/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2016, č. j. 57 Co 347/2016-23, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal náhrady škody, která mu měla být způsobena v období od září 2002 do září 2006, kdy byl v hmotné nouzi, a žalovaný způsoboval žalobci platební neschopnost pochybením při vyplácení sociální pomoci.
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. 5. 2016, č. j. 24 C 87/2016-18, odmítl žalobu o náhradu škody doručenou soudu dne 24. 3. 2016 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce ve svém podání neuvedl základní skutková tvrzení o nesprávném úředním postupu či nezákonnosti rozhodnutí každého ze žalovaných, jeho podání je nesrozumitelné a neurčité, neboť z něj nelze dovodit, jakou konkrétní škodu žalobce požaduje, není zřejmé, jak dospěl k výši žalované částky 2 046 805 Kč, zda kromě této částky požaduje poplatky z prodlení nebo úrok z prodlení, a od kterého data, v čem škoda konkrétně spočívá, jakými rozhodnutími, nebo jakým nesprávným úředním postupem mu škoda vznikla. Podání žalobce tak nebylo doplněno takovým způsobem, aby v řízení mohlo být pokračováno, a proto podle odvolacího soudu okresní soud podání žalobce podle § 43 o. s. ř. správně odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém zároveň požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Odvolací soud usnesením ze dne 31. 1. 2017, č. j. 57 Co 676/2016-37, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který neustanovil žalobci zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Řízení o dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4317/2017, zastaveno. Usnesením ze dne 29. 5. 2017, č. j. 24 C 87/2016-48, doručeným žalobci dne 1. 6. 2017, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si ve lhůtě jednoho měsíce pro podání dovolání v této věci zvolil dle § 241 odst. 1 o. s. ř. zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2016, č. j. 57 Co 347/2016-23, s tím, že nebude-li do jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu reagoval návrhem na vyloučení soudce pro podjatost, uvedený nedostatek však neodstranil. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje – rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2 a § 241b odst. 2 o. s. ř. zastavil. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. listopadu 2017
Mgr. Vít Bičák pověřený člen senátu