30 Cdo 4347/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem
Bičákem v právní věci žalobce F. F., proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o
zaplacení částky 500 000 Kč a částky 1 000 000 Kč za každý rok průtahů, vedené
u Okresní soud v Karviné pod sp. zn. 20 Nc 5102/2016, o dovolání žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2016, č. j. 71 Co 146/2016-19,
Dovolací řízení se zastavuje.
Předmětem řízení je zaplacení jednorázové částky 500 000 Kč a dále částky 1 000
000 Kč za každý rok průtahů do uhrazení částky 500 000 Kč za neposkytnutí
jednorázové podpory. Tyto částky žalobce požaduje jako úhradu újmy, která mu
vznikla v souvislosti s řadou pochybení jednotlivých státních orgánů, které po
dobu 19 let nedokázaly ochránit jeho majetek, naopak podporovaly jeho
rozkradení a zničení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 4. 2016, č. j. 71 Co 146/2016-19,
potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh žalobce na
ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení ve věci samé. Odvolací soud se
ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že na straně žalobce jsou splněny
předpoklady alespoň pro částečné osvobození od soudních poplatků s ohledem na
jeho majetkové poměry, avšak jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a to
jak z důvodu neuplatnění nároku na úhradu nemajetkové újmy či škody u
příslušného orgánu (§ 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.), tak z důvodu absence
či zmatečného vylíčení skutečností podstatných pro projednání věci a rozhodnutí
o nároku žalobce. Požadavky na plnění nemají žádnou souvislost s konkrétním
skutkovým dějem a z úřední činnosti je soudu prvního stupně známo, že žalobce u
tohoto soudu uplatňuje řadu let množství žalob na plnění za stále stejnou újmu,
které doprovází obdobnými tvrzeními.
Odvolací soud dodal, že z žalobcových tvrzení nelze dovodit logický základ jím
uplatňovaného nároku, tedy alespoň minimum pro to, aby bylo možno uvažovat o
možné úspěšnosti žaloby. O závěru, že žalobce zjevně bezúspěsně uplatňuje své
právo, svědčí i to, že žalobce podává velké množství obdobných žalob i zjevně
nepřiměřená požadovaná částka. Odvolací soud dále neshledal jako důvodnou
námitku podjatosti soudce Mgr. Tomáše Ožany.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 9. 6. 2016 včasné dovolání,
ve kterém zároveň opětovně požádal o ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 12. 7. 2016, č. j. 20 Nc 5102/2016-28, doručeným žalobci dne
22. 7. 2016, soud prvního stupně vyzval v bodu I. žalobce, aby ve lhůtě 20 dnů
od doručení tohoto usnesení odstranil vady dovolání, a dále v bodu II. vyzval
žalobce, aby sdělil, zda má právnické vzdělání a pokud ano, aby tuto skutečnost
osvědčil. Pokud právnické vzdělání nemá, aby si zvolil advokáta pro zastupování
v dovolacím řízení a ve stanovené lhůtě předložil soudu plnou moc opravňující
advokáta zastupovat žalobce v dovolacím řízení, jinak pokud si dovolatel
advokáta pro dovolací řízení ve stanovené lhůtě nezvolí a Nejvyšší soud České
republiky dospěje k závěru, že nejsou dány důvody pro ustanovení advokáta
žalobci pro dovolací řízení, dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu reagoval svým přípisem, nedostatek zastoupení však
neodstranil. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem,
jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele
nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání
dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného
zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. Vzhledem k tomu, že dovolatel v rámci dovolání v řízení o ustanovení zástupce
opětovně požádal o ustanovení zástupce, jeví se jako nadbytečné, aby o
ustanovení zástupce pro dovolací řízení rozhodoval soud prvního stupně za
situace, kdy s ohledem na důvod zamítnutí původní žádosti nelze ani nyní
očekávat jiné rozhodnutí. Nejvyšší soud za přiměřeného užití usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná
na www.nsoud.cz) sám posoudil žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací
řízení. V usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, velký senát
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uvedl, že:
1) Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení
zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,
pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta
pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací.
2) Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání
účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické
vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením
soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto
zástupce dovolateli sám ustanoví. 3) Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání
účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické
vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením
soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny
předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím
řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto
nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241
a § 241b odst. 2 o. s. ř.). Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na
jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O
tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit
(odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví
mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů
(odstavec 2). Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Nejvyšší soud považuje za správný závěr odvolacího soudu, že vzhledem k
nepřiměřenosti žalované částky a absenci vylíčení takových rozhodných
skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o
důvodnosti žaloby, lze mít nárok žalobce (při daném stavu řízení) za zjevně
bezúspěšné uplatňování práva. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení §
138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je
třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v
dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze
samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a
představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě
bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž
by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo
dovolacího soudu.
Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává
dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je
(v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího
nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (viz usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem
67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle
§ 138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad
advokátů podle § 30 o. s. ř. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil, když za této situace se v tomto
rozhodnutí nemohl zabývat ani v dovolání namítanou podjatostí předsedkyně
senátu odvolacího soudu. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.