U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce J. C., zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem v Třinci, 1. máje 398, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o zaplacení částky 2.656.018,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 41 C 304/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2011, č. j. 8 Co 229/2011 - 102, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 11. 2. 2011, č. j. 41 C 304/2009 - 72, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody ve výši 5.200,- Kč (náklady právního zastoupení) a 31.873,50 Kč (cestovné), jakož i na náhradu nemajetkové újmy ve výši 2.616.345,- Kč, jež měly být žalobci způsobeny nezákonným platebním výměrem, vydaným dne 21. 1. 2008 Celním úřadem Frýdek – Místek (dále jen „nezákonné rozhodnutí“). V rozsahu povinnosti žalované nahradit žalobci škodu do částky 4.200,- Kč byl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen a samostatně nabyl právní moci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Ohledně samostatných nároků na náhradu škody ve výši 5.200,- Kč a 31.873,50 Kč není dovolání bez dalšího přípustné (§ 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může v rozsahu nároku na náhradu nemajetkové újmy být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Otázka existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem nemajetkové újmy je otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost (nezákonné rozhodnutí) a vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck). Námitky žalobce zpochybňující závěr odvolacího soudu o neprokázání dané příčinné souvislosti jsou tedy námitkami proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.
s. ř.), k nimž nemohl dovolací soud při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnout (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř. a shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130, veřejnosti dostupné také na http://nalus.usoud.cz/).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo. Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 12. června 2012
JUDr. František I š t v á n e k, v. r. předseda senátu