30 Cdo 4421/2017-245
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 176/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2016, č. j. 70 Co 302/2016-194, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným rozsudkem potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 25. 2. 2015, č. j. 15 C 176/2012-179, ve výroku o věci samé, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím, změnil výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Při podání dovolání žalobce nebyl zastoupen advokátem, do dovolání však vtělil žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně o žádosti žalobce rozhodl usnesením ze dne 5. 5. 2017, č. j. 15 C 176/2012-205, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 30. 6. 2017, č. j. 70 Co 231/2017-215, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. K žalobcem podanému dovolání Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4772/2017.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o.
s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Žalobce není v dovolacím řízení právně zastoupený, sám právnické vzdělání nemá. Žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení přitom již byla pravomocně zamítnuta a dovolací řízení proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 6. 2017, č. j. 70 Co 231/2017-215, Nejvyšší soud zastavil. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce podává značné množství dovolání. Žalobce si proto musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady, naposledy v této věci usnesením soudu prvního stupně ze dne 17.
7. 2017, č. j. 15 C 176/2012-218.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 8. 2018
Mgr. Hynek Zoubek pověřený člen senátu