30 Cdo 444/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců 1) A. B. a 2) O. B., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému S. T., s. r. o., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti kupní smlouvy a o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 1138/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2001, č. j. 22 Co 44/2001–183,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech dovolacího řízení 1.750,- Kč, k rukám JUDr. L. F., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2001, č. j. 22 Co 44/2001–183, změnil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. listopadu 1997, č. j. 7 C 1138/96-99, kterým byla zamítnuta žaloba na určení vlastnictví žalobců k nemovitostem tak, že určil, že žalobci jsou vlastníky nemovitostí zapsaných na LV č. 622 pro obec a katastrální území V., tj. k domu čp. 11 s příslušenstvím se stavbou chléva, konírny, kůlny, špejcharu, přístavku, stodoly, vepřína, nového vepřína se studnou a venkovními úpravami a s parcelami č. 66 a č. 190, a to ve společném jmění manželů. Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům náklady odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud výslovně uvedl, že rozhodoval podle občanského soudního řádu platného do 31. 12. 2000, vzhledem na část dvanáctou, hlavu I., odstavec 15 zákona č. 30/2000 Sb.
Rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci žalobců i žalovaného doručen dne 11. května 2001 a téhož dne tedy nabyl právní moci (§ 31, § 49 občanského soudního řádu - dále jen OSŘ).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný podáním datovaným dne 10. července 2001 u soudu prvního stupně dne 11. července 2001 osobně dovolání.
Podle přechodných ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. (novela OSŘ) se odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, podle bodu 17 tohoto zákona se dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaném po řízení provedeném podle dosavadních předpisů projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů.
Na základě výše uvedených ustanovení tedy Nejvyšší soud, jako soud dovolací, posuzoval včasnost podaného dovolání podle ustanovení § 240 OSŘ před novelou OSŘ provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., podle něhož účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout.
Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 11. května 2001, byl, podle § 57 odst. 2 OSŘ, posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 11. červen 2001. Dovolání podané žalovaným u soudu až dne 11. července 2001 bylo tedy podáno zjevně opožděně.
Nejvyšší soud ČR proto podle § 243b odst. 4 za použití ustanovení § 218 písm. a) OSŘ dovolání jako opožděné odmítl.
Dovolatel nebyl v dovolacím řízení po procesní stránce úspěšný, proto mu byla uložena povinnost zaplatit každému žalobci na nákladech dovolacího řízení za jeden hlavní úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) po 1.000,- Kč, se snížením o 20 % za zastupování dvou osob (§ 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění), tj. po 800,- Kč a na náhradě hotových výdajů po 75,- Kč, tedy celkem 1.750,- Kč, k rukám advokáta žalobců JUDr. L. F., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. dubna 2002
JUDr. František Duchoň, v. r.
předseda senátu