30 Cdo 4467/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce B. V., proti žalovaným 1) JUDr. L. Š. a 2) A. Š., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 37 C 14/2007, o odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2009, č.j. 1 Co 461/2008-87, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243c odst.2 o.s.ř.) :
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15. června 2009, č.j. 1 Co 461/2008-87, potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. září 2008, č.j.37 C 14/2007-71, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku z žaloby, kterému předcházelo rozhodnutí téhož soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) přihlédl k čl.
II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, věc projednal bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že věcnému rozhodnutí o dovolání brání nedostatek podmínky dovolacího řízení. Ustanovení § 241 o. s. ř., které určuje tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (postupem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 2 o.
s. ř.), bez jejíhož splnění však nelze meritorně (věcně) rozhodnout o dovolání. V posuzované věci žalobce, který je fyzickou osobou, podal včasné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byl zastoupen advokátem, dovolání nebylo advokátem sepsáno a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by žalobce měl právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a), § 241 odst. 4 o. s. ř.]. K odstranění uvedeného nedostatku podmínky dovolacího řízení soud prvního stupně usnesením ze dne 20. října 2010, č.j.
37 C 14/2007-113, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání a k provedení těchto úkonů mu stanovil lhůtu 15 dnů od doručení usnesení s poučením, že nebude-li ve stanovené lhůtě předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, bude dovolací řízení zastaveno. Usnesení ze dne 20. října 2010 předcházelo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2010, č.j. 1 Co 373/2009-109 (v právní moci dne 25.
října 2010), kterým bylo potvrzeno usnesení soud prvního stupně ze dne 18. září 2009, č.j. 37 C 14/2007-93, jímž soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Přestože usnesení soudu prvního stupně bylo žalobci řádně doručeno dne 25.10.2010, žalobce ve stanovené lhůtě (ani dosud) výzvě soudu nevyhověl a nedostatek povinného (nuceného) zastoupení neodstranil. Pouze znovu požádal o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů s poukazem na stejné důvody, které již uváděl v žádosti o níž bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15.
září 2010, č.j. 1 Co 373/2009-109.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti nejen ve stanovené lhůtě, ale ani dosud, tento nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení § 241 o. s. ř. neodstranil. Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalobce – aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst.2 věta první o. s. ř., kdy žalobce procesně zavinil zastavení dovolacího řízení, žalovaným však náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 31. března 2011