Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 450/2018

ze dne 2018-02-27
ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.450.2018.1

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem

Zoubkem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice –

Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o

zaplacení 1 349 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C

135/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.

6. 2017, č. j. 21 Co 219/2017-41, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl

zastoupen advokátem. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro

dovolací řízení byl pravomocně zamítnut usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5

ze dne 19. 9. 2017, č. j. 26 C 135/2017-64, ve spojení s usnesením Městského

soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 25. 10. 2017, č. j. 21 Co

388/2017-73. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 11. 2017, č. j. 26 C 135/2017-76, byl

žalobce opětovně vyzván, aby si ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení

zvolil pro dovolací řízení zástupce a jeho prostřednictvím podal dovolání,

jinak Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu reagoval

tak, že podáním datovaným dne 4. 12. 2017 a soudu prvního stupně doručeným dne

7. 12. 2017 znovu požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací

řízení (č. l. 79). Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona

č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017

Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele

při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž

nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o

dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není

třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit,

je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Žalobce coby dovolatel není právně zastoupen, zároveň netvrdil, že má právnické

vzdělání, a přes výzvu a poučení soudu prvního stupně o důsledcích své

nečinnosti nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Pokud

žalobce v návaznosti na pravomocné zamítnutí svého předchozího návrhu na

ustanovení zástupce z řad advokátů neprodleně podal nový a obsahově zcela

totožný návrh, pak se k jeho opakovanému návrhu na ustanovení zástupce

nepřihlíží, neboť žalobce takovým postupem evidentně maří řádný postup v

řízení. Ve shodě s ustanovením § 2 a § 6 o. s. ř. takový zneužívající procesní

postup žalobce nepožívá právní ochrany, neboť odborná literatura i judikatura

shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho

procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle

ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický,

P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. I pokud by uvedené podání žalobce

nemělo zneužívající charakter, nebylo by možno o něm věcně rozhodnout a řízení

o návrhu žalobce by bylo nutno zastavit, poněvadž žalobce v opakovaném návrhu

na ustanovení zástupce neuvádí žádné nové skutečnosti (k takovému postupu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013,

uveřejněné pod č.

99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž

podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13). Z doposud uvedeného vyplývá, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku

povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b

odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a

dovolací řízení zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta

druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně 27. 2. 2018

Mgr. Hynek Zoubek

pověřený člen senátu