30 Cdo 4507/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce S. M., zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem v Šumperku, náměstí Míru č. 9, proti žalovanému Městu Zábřeh, se sídlem v Zábřehu, Masarykovo náměstí č. 6, o ochranu osobnosti, vedené před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 23 C 172/1998, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 25. června 2009, č.j. 1 Co 155/2009- 108, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 28.12.1998 se žalobce domáhal ochrany osobnosti a žádal po žalovaném náhradu v souvislosti s rozhodnutím o zastavení výplaty dávek sociální péče, aniž uplatněné nároky blíže odůvodnil a specifikoval; požádal též o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 29. 3. 1999, č.j. 23 C 172/98-5, Krajský soud v Ostravě řízení přerušil s odůvodněním, že u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. P 335/88 probíhá řízení ve věci návrhu na změnu omezení způsobilosti žalobce k právním úkonům, případně na jeho zbavení způsobilosti k právním úkonům. Usnesením ze dne 30.října 2007, č.j. 23 C 172/1998-26, krajský soud v Ostravě rozhodl o pokračování v řízení. Současně přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zástupcem v tomto řízení mu ustanovil Mgr. Pavlu Frodlovou, advokátku se sídlem v Šumperku, Slovanská č. 7.
K odvolání žalobce, v němž nesouhlasil s ustanovením zmíněné advokátky a žádal, aby mu byl ustanoven jako zástupce JUDr. Tomáš Sokol, advokát se sídlem v Praze, Sokolská 60, Vrchní soud v Olomouci usnesením z 29. 1. 2008, č.j. 1 Co 309/2007-37, usnesení soudu prvního stupně v napadené části týkající se ustanovení zástupce zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně soud prvního stupně zavázal, aby v dalším řízení nejprve postupem podle § 43 odst. 1 občanského soudního řáde (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobce k odstranění vad žaloby spočívajících v nedostatečných skutkových tvrzeních a v žalobním petitu tak, aby bylo možno posoudit, zda je ustanovení zástupce žalobci zapotřebí k ochraně jeho zájmů a zda by zástupcem měl být advokát.
Krajský soud v Ostravě potom usnesením ze dne 5. 5. 2008, č.j. 23 C 172/1998-45, vyzval žalobce, aby ve lhůtě 14 dnů vady žaloby odstranil, poučil ho, v čem vady žaloby spočívají a jak mají být odstraněny, a také ho poučil, že nevyhoví-li výzvě ve stanovené lhůtě, žaloba bude odmítnuta. Usnesením z 29. 7. 2007, č.j. 23 C 172/1998-60, Krajský soud v Ostravě žalobu z 23.12.1998 odmítl pro neodstranění jejích vad. Po odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením z 27.11.2008, č.j. 1 Co 270/2008-73, usnesení krajského soudu zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že dosud nebylo rozhodnuto o žádosti žalobce, který je v tomto řízení pravomocně osvobozen od placení soudních poplatků, o ustanovení zástupce. Usnesením z 2. 2. 2009, č.j. 23 C 172/1998-77, Krajský soud v Ostravě žádosti žalobce, aby mu byl pro toto řízení ustanoven zástupcem advokát, nevyhověl. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci z 31.3.2009, č.j. 1 Co 65/2009-97.
Krajský soud v Ostravě usnesením z 15. 5. 2009, č.j. 23 C 172/1998-100, žalobu ze dne 23.12.1998 odmítl, neboť žalobce neodstranil její vady a nedoplnil ji elementárními skutkovými tvrzeními, z nichž by bylo možno dovodit, čeho a na jakém základě se domáhá, a své nároky nespecifikoval. Krajský soud v Ostravě
tímto usnesením rozhodl také o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením z 25.června 2009, č.j. 1 Co 155/2009-108, usnesení Krajského soudu v Ostravě z 15.5.2009, č.j. 23 C 172/1998-100, podle § 219 o.s.ř. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 5. 8. 2009. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 25. 6. 2009, č.j. 1 Co 155/2009-108, podal žalobce dne 10. 8. 2009 dovolání doplněné jeho zástupcem, který mu byl ustanoven soudem pro dovolací řízení, podáním z 9.
10. 2009. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvody ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., neboť má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazuje na to, že mu bylo v tomto řízení odňato právo jednat před soudem, který nenařídil ve věci samé jednání, nepředvolal účastníky a neprovedl dokazování. Domnívá se také, že již od počátku řízení mu měl být na jeho opakované žádosti ustanoven zástupce k ochraně jeho zájmů.
K dovolání nebylo podáno vyjádření. Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., ve lhůtě vymezené ustanovením § 240 odst.1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými a formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst.1 o.s.ř.
a je přípustné podle ustanovení § 239 odst.3 o.s.ř. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) usnesení Vrchního soudu v Olomouci přezkoumal v souladu s ustanovením § 242 odst.1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom nejen vázán rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst.2 písm.a) a § 229 odst.3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Takové vady ze spisu zjištěny nebyly. Podle ustanovení § 43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).
Jak již bylo uvedeno, v daném řízení nebylo vyhověno žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů. Žalobce pak nevyhověl výzvě soudu, aby žalobu podanou v této věci opravil, resp.doplnil, aby byla projednatelná. S ohledem na obsah dovolání, jímž je dovolací soud vázán, je nezbytné připomenout, že ve smyslu ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. odvolací soud nemusel v této věci nařizovat jednání a žalobce nebyl zkrácen na svých procesních právech. Tvrzené průtahy v řízení pak nemohly mít vliv na správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že z hlediska obsahu podaného dovolání nebyly v daném případě splněny dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta první o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 151 o.s.ř., neboť v tomto řízení žalobci jejich náhrada nepřísluší a žalované v něm žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.