U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem
Dvořákem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu
škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 4/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 1. 7. 2016, č. j. 15 Co 328/2016-33, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“)
ze dne 20. 4. 2016, č. j. 19 C 4/2016-25, kterým byla zamítnuta žádost žalobce
o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení. Odvolací soud jako věcně
správný potvrdil závěr soudu prvního stupně, že žalobce ani přes výzvu soudu
neuvedl žádné rozhodné skutečnosti, tudíž žádost žalobce o ustanovení zástupce
shledal zřejmým bezúspěšným uplatňováním práva.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Při
jeho podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající
právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 10. 8. 2016, č. j. 19 C 4/2016-36, soud prvního stupně žalobce
vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-
li tak do 10 dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu
reagoval přípisem ze dne 30. 8. 2016, ve kterém požádal o ustanovení zástupce z
řad advokátů pro dovolací řízení, nedostatek povinného zastoupení však
neodstranil.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 3. 2017, č. j. 19 C 4/2016-43, návrh
žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl,
přičemž odvolání žalobce potvrdil soud druhého stupně usnesením ze dne 12. 7.
2017, č. j. 15 Co 216/2017-49. Toto usnesení odvolacího soudu sice žalobce
napadl dovoláním, avšak dovolací řízení zastavil Nejvyšší soud usnesením ze dne
27. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4583/2017, neboť dovolací soud neshledal naplnění
předpokladů pro ustanovení zástupce dovolacím soudem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl.
VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. platí, že dovolatel musí být zastoupen
advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení
dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické
vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek
povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění
výzvy poučen.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b,
§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 27. září 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu