30 Cdo 4697/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce Ing. P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 218/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, č. j. 39 Co 287/2015-59, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 jako soudu prvního stupně ze dne 4. 3. 2015, č. j. 52 C 218/2012-40, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 110 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla být žalobci způsobena nesprávným úředním postupem Policie České republiky v rámci vyřizování jeho žádosti vedené pod sp. zn. MV-123725/P-2011, když zaměstnankyně žalované měla protiprávně shromažďovat údaje o osobě žalobce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 29. 2. 2016 včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 24. 5. 2016, č. j. 52 C 218/2012-75, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení nevyhověl (výrok II). Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 23.
6. 2016, č. j. 39 Co 234/2016-83, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 8. 2016, č. j. 52 C 218/2012-87, které bylo žalobci doručeno dne 8. 9. 2016, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce však na výzvu soudu prvního stupně nikterak nereagoval. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2, části věty před středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 18. října 2016
JUDr. Pavel Simon předseda senátu