30 Cdo 474/2019-342
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobkyně Y. V. S., nar. XY, bytem v XY, Ruská federace, zastoupené JUDr. Pavlem Kavínkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Kocínce 210/3, proti žalovaným 1) D. D., nar. XY, bytem v XY, Ruská federace, zastoupenému Mgr. Petrem Šťastným, advokátem se sídlem v Praze 2, Melounová 520/4, a 2) A. K., nar. XY, bytem v XY, Ruská federace, zastoupené Zurabem Bebiyou, kand. práv. věd, advokátem se sídlem v Praze 8, Lhotákova 2421/2, o zaplacení 19 154 822 ruských rublů s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 533/2014, o dovolání žalované 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2018, č. j. 12 Co 177/2018-304, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobou se žalobkyně domáhá proti žalovaným zaplacení částky 19 154 822 ruských rublů s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaní jsou dědici po svém otci B. F. D., zemřelém dne 16. 8. 2013 v XY, se kterým žalobkyně uzavřela dne 18. 2. 2009 smlouvu o půjčce znějící na částku 11 660 000 ruských rublů se splatností do 7. 12. 2011.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 jako soudu prvního stupně ze dne 5. 3. 2018, č. j. 5 C 533/2014-280, kterým byl zamítnut návrh na zastavení řízení. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná 2) v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Usnesení odvolacího soudu stojí na závěru, podle kterého je dána pravomoc českých soudů podle § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, respektive § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve spojení s § 88 písm. c) o. s. ř. Tento závěr žalovaná 2) nijak nenapadá, což diskvalifikuje všechny její dovolací námitky z možnosti založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť na nich napadené rozhodnutí ve smyslu daného ustanovení nestojí. Tvrdí-li dovolatelka, že toto řízení nijak nesouvisí s dědickým řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 22 D 390/2013, vychází z jiných skutkových okolností, než na kterých založil své rozhodnutí odvolací soud a uplatňuje tím fakticky a nepřípustně námitku proti skutkovým zjištěním, nikoli proti právnímu posouzení (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2019
JUDr. Pavel Simon předseda senátu