30 Cdo 5/2022-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně B. Š., nar. XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 200 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 91/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020, č. j. 62 Co 127/2020-55, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 1. 2020, č. j. 26 C 91/2019-44, zastavil řízení o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků (výrok I), zastavil řízení o zaplacení částky 200 000 Kč (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a III (výrok I usnesení odvolacího soudu), rovněž potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II (výrok II usnesení odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III usnesení odvolacího soudu). Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku II podala žalobkyně včasné dovolání dne 3. 8. 2020 (č. l. 59). Při podání dovolání nebyla žalobkyně zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání, a současně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně o její žádosti rozhodl usnesením ze dne 28. 1. 2021, č. j. 26 C 91/2019-74, tak, že žalobkyni pro dovolací řízení nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I), a zamítl žádost žalobkyně o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení (výrok II). Odvolací soud k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 26. 3. 2021, č. j. 62 Co 95/2021-83, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 11. 2021, č. j. 26 C 91/2019-102, které bylo žalobkyni řádně doručeno dne 10. 12. 2021, byla žalobkyně vyzvána, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Současně byla žalobkyně poučena, že nebude-li do 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobkyně však na tuto výzvu reagovala pouze podáním námitek.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by žalobkyně byla právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že sama má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2022
JUDr. Pavel Simon předseda senátu