30 Cdo 503/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilé I. K., zastoupené Magistrátem města K. jako opatrovníkem, dcery R. K., a J. K., zastoupeného V. K., o změnu úpravy rodičovské zodpovědnosti, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 40 P 274/99 a 41 P a Nc 146/2007, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2008, č. j. 56 Co 89/2008-243, takto:
Dovolání otce se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání matky rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 17. října 2007, č. j. 40 P 274/99-217 a 41 P a Nc 146/2007, jímž byla nařízena ústavní výchova nezletilé (výrok I.), rodičům nebylo určeno výživné (výrok II.), byl zrušen nařízený dohled nad nezletilou (výrok III.)
a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) v napadené části, t. j. vyjma výroku v odst. III., změnil tak, že se nezletilá svěřuje
do výchovy matce, že výživné otce k nezletilé se od 1. 11. 2008 zvyšuje na 600,- Kč měsíčně, splatných vždy ke každému prvnímu dni v měsíci předem k rukám matky, s tím, že dluh na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od 1. 8. 2008 do 31. 10. 2008 v částce 300,- Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky do tří dnů od doručení rozsudku, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Otec (dále „dovolatel“) podal proti usnesení odvolacího soudu podání, jež je svým obsahem dovoláním (§ 41 odst. 2, § 243c odst. 1, § 236 a násl. o. s. ř.), v němž vyjadřuje nesouhlas se zvýšením výživného pro nezletilou, a požaduje „částka na výživné, aby zůstala na 500,- Kč“.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolání v této věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o ústavní výchově nezletilé a o výživném nezletilé změněn, přičemž nejde o rozsudek, jemuž by předcházel zrušující rozsudek odvolacího soudu. Z hlediska přípustnosti dovolání podle citovaných ustanovení o. s. ř. tak přichází v úvahu pouze § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (§ 237 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu měnícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující výchovu a výživu nezletilých (srv. § 28, § 50, § 85 a násl. zák. o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v niž odvolací soud rozhodoval, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné.
Pokud dovolání směřuje proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto
o nákladech odvolacího řízení, není přípustnost dovolání proti tomuto výroku, který
má povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o. s. ř.), podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání proti tomuto výroku není přípustné ani podle § 238 a 238a o. s. ř., protože jím nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v těchto ustanoveních, a nejde rovněž ani o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v § 239 o. s. ř.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než je odmítnout, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§ 243b odst. 5, 6 část věty za středníkem, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Z tohoto důvodu nebylo třeba ani odstranit nedostatek podmínky zastoupení dovolatele v dovolacím řízení ve smyslu § 241b odst. 2 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§ 146 odst. 3, § 243c odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle o. s. ř.
V Brně dne 18. února 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu