30 Cdo 5098/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně T. R., zastoupené Mgr. Zuzanou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Třinci, náměstí Míru 551, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová č. 25, o ochranu osobnosti, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 65 C 16/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2008, č.j. 11 Cmo 344/2007-22, t a k t o :
I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2008, č.j. 11 Cmo 344/2007-22, usnesení soudu prvního stupně podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost postrádaly základní náležitosti, zejména z nich nevyplývalo, proti kterým konkrétním rozhodnutím směřují, ani uplatněné důvody žalob, ani ostatní náležitosti, přičemž žalobkyně vady žalob neodstranila ani na základě výzvy soudu podle § 43 odst. 1 o.s.ř. Proto soud prvního stupně předmětnou žalobu správně podle § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Uplatňuje dovolací důvod podle § 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Vady řízení spatřuje v tom, že soud rozhodující o zastavení řízení, a to i v předcházejícím řízení ve věci 34 C 35/2005, žalobkyni neustanovil právního zástupce, i když splňovala předpoklady pro osvobození od soudních poplatků i pro ustanovení zástupce a ani ji o tomto jejím právu ve smyslu § 30 o.s.ř.
nepoučil. Požaduje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno vyjádření. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem dle § 241 o.s.ř, stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř.
a je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. Dovolací soud poté usnesení Vrchního soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné. Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které však z obsahu napadeného spisu nebyly seznány.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. lze dovolání podat také z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Je-li účastník zastoupen advokátem, může být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno.
Podání v listinné podobě je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba. Podání v jiných formách se činí pouze jedním stejnopisem. K podání učiněnému elektronicky lze připojit také všechny jeho přílohy v elektronické podobě. Podle ustanovení § 232 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst.
4 o.s.ř.) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá. Podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. lze dovolání podat také z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Právě tento dovolací důvod – jak již bylo uvedeno, dovolatelka ve svém dovolání exponuje, když dovozuje, že soudy nepostupovaly správně, pokud nebylo vyhověno její žádosti, aby jí bylo v řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků, a aby jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů.
Dovolatelka však přehlíží, že v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako v jemu předcházejícím usnesení soudu prvního stupně) tato otázka v rámci rozhodovacího procesu řešena nebyla, když soudy obou stupňů bylo v tomto případě toliko přihlédnuto k pravomocnému rozhodnutí, kterým o této otázce bylo rozhodnuto. Rozhodnutí soudů obou stupňů je založeno na skutečnosti, že žalobkyně podala žaloby, které postrádaly základní náležitosti stanovené v ustanovení § 232 odst. 1 o.s.ř. a o tyto náležitosti je přes výzvu soudu uvedenou v bodu III.
již citovaného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2007, č.j. 65 C 16/2007-3, doručeného jí dne 23.5.2007, nedoplnila. Výzva obsahovala údaje o tom, v čem je třeba žaloby doplnit a poučení, že podání bude odmítnuto, jestliže nebude včas opraveno nebo doplněno. V takovém případě procesní předpis předpokládá, že soud žalobu odmítne podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. Dovolání pak nepřináší konkrétní a relevantní tvrzení, která by napadené usnesení odvolacího soudu skutečně a adekvátně zpochybnila.
Jen pro úplnost je možno dodat, že v dovolacím řízení byl dovolatelce rozhodnutím soudu ustanoven zástupce z řad advokátů s ohledem na zákonný požadavek povinného zastoupení dovolatele v tomto řízení (§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací proto podle §
243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. dovolání žalobkyně zamítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.