30 Cdo 5105/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky
v právní věci žalobkyně Z. Z., proti žalovaným 1) Z. M., a 2) J. M., o zaplacení 10 000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 11 C 4/2002,
o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 10. ledna 2007, č. j. 9 Co 276/2006-75, takto:
I. Dovolání druhého žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
částku 10 000,-Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o zaplacení soudního poplatku.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne
10. ledna 2007, č. j. 9 Co 276/2006-75, toto odvolání odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 a § 211 o.s.ř.
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo doručeno druhému žalovanému dne 6. února 2007 a téhož dne nabylo právní moci.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dne
15. února 2007 včasné dovolání, v němž s tímto rozhodnutím vyslovuje nesouhlas
a žádá, aby bylo zrušeno.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil
(§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Podle § 238 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá o.s.ř.), přičemž ustanovení § 237 o.s.ř. platí obdobně.
Podle § 238a o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 o.s.ř. (§ 336n o.s.ř.)
a v § 338za odst. 2 o.s.ř., přičemž ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. platí obdobně.
Podle § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o.s.ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o.s.ř.).
Podle § 239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř., b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o.s.ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o.s.ř.).
Podle § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a
a § 75b o.s.ř.) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§ 78d o.s.ř.).
Z citovaných ustanovení vyplývá, že žádné z nich nedopadá na případ rozhodnutí odvolacího soudu.
Protože tedy není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto dovolání druhého žalovaného jako nepřípustné odmítl (243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.). Dovolací soud pouze pro úplnost připomíná, že podle ustanovení § 229 odst. 4
o. s. ř. může účastník případně za zákonem stanovených podmínek napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, žalobou pro zmatečnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 ve spojení s § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 o. s. ř. za situace, když dovolání druhého žalovaného bylo sice odmítnuto, avšak ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2007
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu