U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 24/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2015, č. j. 25 Co 86/2015-363, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Praze jako soud odvolací ve výrocích II, III a IV rozsudek Okresního soudu v Nymburce jako soudu prvního stupně ze dne 22. prosince 2014, č. j. 7 C 24/2007-319. Uvedenými výroky soud prvního stupně zastavil řízení v části o zaplacení částky 371 542,76 Kč, v části o zaplacení částky 128 457,24 Kč žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 321 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. V dovolání žalobce požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Žádost o ustanovení advokáta byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. července 2015, č. j. 7 C 24/2007-384, které nabylo právní moci dne 14. srpna 2015.
Usnesením ze dne 7. září 2015, č. j. 7 C 24/2007-397, řádně doručeným žalobci dne 9. září 2015, byl žalobce soudem prvního stupně vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě patnácti dnů. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl poučen, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2, části věty před středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 7. ledna 2016
JUDr. Pavel Simon předseda senátu