U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců
JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci P. B., proti žalované JUDr.
O. K., místem pracoviště v Pardubicích, Okresní státní zastupitelství, Arnošta
z Pardubic č. 82, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 50 C 25/2012, o dovolání žalobce
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2015, č. j. 3 Co
64/2013-189, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobce se domáhá žalobou ze dne 7. května 2012 ochrany osobnosti za tvrzený
neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, který spatřuje v postupu
žalované, jako státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v
Pardubicích. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. března 2015, č. j. 3 Co 64/2013-189,
potvrdil usnesení ze dne 31. října 2012, č. j. 50 C 25/2012-116, jímž Krajský
soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, zamítl návrh žalobce na
osvobození od soudních poplatků ze dne 8. června 2012. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že celkové
majetkové poměry žalobce umožňují uhradit soudní poplatek ve věci. Dále
poukázal na to, že smyslem ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. není, aby byli od
soudních poplatků osvobozováni žadatelé domáhající se satisfakce v neúměrné
výši, která přesahuje běžné částky přiznávané ve věcech ochrany osobnosti v
obdobných případech. Navíc odvolací soud neshledal ani další předpoklad uvedený
v ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., neboť je ze žalobcových tvrzení zřejmé, že
jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce vlastnoručně sepsané dovolání a
požádal opětovně o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 23. července 2015, č. j. 50 C 25/2012-237, vyzval soud prvního
stupně žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta, a aby
jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Usnesení bylo dovolateli doručeno
dne 7. srpna 2015, na které žalobce reagoval žádostí o ustanovení advokáta pro
dovolací řízení a opětovně o osvobození placení soudního poplatku. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze
znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014. Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného
ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání
[§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání
fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou
dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak
bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §
104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit,
učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení
odstranit, řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho
žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních
poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení
soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního
poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření
podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven
reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od
soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s
položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí
soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal
dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014,
publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného
dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, je nadbytečné, aby bylo
rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací
řízení. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o
dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší
soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR
9/2015). Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze
samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu
spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího
nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné
uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé,
že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je
vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr
vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné
žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních
otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli
byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny
předpoklady, když dovolatel uplatňuje dovoláním proti usnesení odvolacího soudu
ze dne 23. března 2015, č. j. 3 Co 64/2013-189, zřejmě bezúspěšně právo (srov. § 138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy se žalobce
domáhá ochrany osobnosti za tvrzený zásah do svých osobnostních práv proti
pasivně nelegitimované žalované - státní zástupkyni Okresního státního
zastupitelství v Pardubicích v souvislosti s výkonem její práce (obdobně
srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2013, sp. zn. 30 Cdo
690/2013). Za této situace proto odvolací soud opodstatněně vyhodnotil žalobu v
dané věci jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Závěr soudů obou stupňů je
proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit
dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel
neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního
stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2
o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.