U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla
Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o
nezletilou K. F., zastoupenou opatrovníkem, dceru matky G. U., zastoupenou
advokátkou, a otce M. F., zastoupeného advokátkou, za účasti Úřadu pro
mezinárodněprávní ochranu dětí, o navrácení dítěte, o výkon rozhodnutí, vedené
u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 11 Nc 1596/2007, o dovolání matky
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. prosince 2008, č.j.
13 Co 293/2008-830, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. listopadu
2009, č.j. 13 Co 293/2008-893, a dále proti usnesení téhož odvolacího soudu ze
dne 5. února 2009, č.j. 13 Co 498/2008-113, takto:
I. Dovolání matky se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále již „odvolací soud“) rozsudkem
ze dne 11. prosince 2008, č.j. 13 Co 293/2008-830, ve znění jeho opravného
usnesení ze dne 3. listopadu 2009, č.j. 13 Co 293/2008-893, potvrdil rozsudek
Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. března 2008, č.j. 11 Nc 1596/2007-576
, kterým okresní soud nařídil navrácení nezletilé K. F., (dále již
„nezletilá“), do místa jejího obvyklého bydliště v I. Odvolací soud dále v
záhlaví citovaným usnesením potvrdil usnesení téhož okresního soudu ze dne 25.
července 2008, č.j. 11 Nc 1596/2007-64, kterým bylo nařízeno odnětí nezletilé
matce G. U., a její předání do péče otce M. F.
Proti těmto rozhodnutím odvolacího soudu podala matka dovolání, proti
nimž se otec nezletilé nevyjádřil.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první
Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád
(zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení § 243c odst.
2 tím není dotčeno.
Dovolání nejsou přípustná.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle § 237 odst. 2 písm. c) o.s.ř. (ve znění účinném od 1.10. 2008) dovolání
podle odstavce 1 není přípustné ve věcech mezinárodních únosů dětí podle
mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo
použitelného předpisu Evropských společenství.
Podle § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. (ve znění účinném od 1.10. 2008)
dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na
nařízení výkonu rozhodnutí, nejde-li o řízení o výkon rozhodnutí k navrácení
dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je
součástí právního předpisu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských
společenství.
Z vyloženého je zřejmé, že podaná dovolání matky směřují proti
rozhodnutím, proti kterým občanský soudní řád podání tohoto mimořádného
opravného prostředku vylučuje.
Z těchto důvodů proto dovolací soud podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za
použití § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání matky odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5
o.s.ř.
za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř. per analogiam.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu