30 Cdo 5166/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní
věci žalobců a) P. O., a b) J. O., obou zastoupených advokátem, proti
žalovaným 1) A. S., a 2) J. A., oběma zastoupeným advokátem, o 83.338,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 C 88/2003, o
dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. července
2007, č. j. 27 Co 289/2007-319, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. července 2007, č. j.
27 Co 289/2007-319, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci se vůči každému ze žalovaných domáhali žalobou zaplacení částky
115.200,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. V průběhu řízení
vzali žalobu zpět co do částky 9.600,- Kč ve vztahu k druhému žalovanému.
Žalobci jsou vlastníky domu čp. 78 a pozemku č.p. 1229/8, 1230/1 a 1228 vše v
k.ú. J., obec J., zapsaných u Katastrálního úřadu v P. na LV č. 589. Smlouvou
ze dne 29.3. 1996 bylo zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy přes pozemek čp.
1229/8 ve prospěch dílny a truhlárny na pozemku čp. 1229/7, jejímiž vlastníky
jsou mimo jiné i žalovaní. Bezdůvodné obohacení měli žalovaní získat tím, že
neoprávněně užívají pozemek při své výdělečné činnosti pro příjezd k více
nemovitostem.
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 27. února 2004, č. j. 9 C
88/2003-132, zamítl žalobu, aby každému žalovanému byla uložena povinnost
zaplatit žalobcům částku 115.200,- Kč s 5% úrokem z prodlení od 21. srpna 2003
do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení (vůči druhému žalovanému byla
žalovaná částka omezena o 9.600,- Kč). Soud vyšel ze zjištění, že manželé F. a
P. S. koupili kupní smlouvou ze dne 27. března 1996 pozemek parc. č. 1229/7 v
k. ú. J. a na něm stojící budovy dílny a truhlárny. Prodávající Z. d. J. „v
likvidaci“ touto smlouvou zároveň zřídilo věcné břemeno, a to právo chůze a
jízdy k budovám a stavbám, a to k dílně postavené na pozemku st. 1229/7, kolně
postavené na pozemku st. 1229/26 a stodoly na pozemku 122/9 a dále k pozemkům
1229/7, st. 1229/26, st. 1229/25, 1229/23, 1229/33 ve směru tam i zpět v
nezbytném rozsahu v jakoukoli dobu bez časového omezení nejkratším směrem přes
pozemek parc. č. 1229/8 v k. ú. J. (který byl v té době v jeho vlastnictví) s
tím, že vlastník tohoto pozemku je povinen dohodnuté věcné břemeno, které je
vyznačeno na geometrickém plánu č. 343-340/95 vyhotoveném 1. února 1996, trpět.
Manželé S. používají dílnu a truhlárnu ke své podnikatelské činnosti -
autodopravě. Společně s nimi podniká na základě smlouvy o sdružení ze dne 30.
března 1998 A. S., J. S., J. A. a H. A.; předmětem sdružení je provozování
silniční motorové nákladní dopravy. Darovací smlouvou ze dne 18. února 2002
darovali manželé S. J. A., H. A., A. S., J. S., .I. S. a S. S., každému jednu
ideální desetinu budovy truhlárny a dílny, postavených na pozemku parc. č.
1229/7 v J. Žalobci kupní smlouvou ze dne 27. dubna 1998 koupili mimo jiné
pozemek parc. č. 1229/8, zatížený věcným břemenem, s jehož obsahem byli
seznámeni a srozuměni. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního
stupně dovodil, že žalobcům se nepodařilo prokázat, že vlastníci dílny a
truhlárny, kterými jsou i žalovaní, zneužívají věcné břemeno ve prospěch jiných
nemovitostí, a že tak žalovaní užívají pozemek bez právního důvodu (§ 451 odst.
1 občanského zákoníku - dále jen „o.z.“).
Krajský soud v Praze (poté co žalobci vzali v průběhu odvolacího řízení žalobu
zpět ve vztahu k prvnímu žalovanému co do částky 57.600,- Kč a ve vztahu k
druhému žalovanému co do částky 52.800,- Kč) rozsudkem ze dne 1. července 2004,
č. j. 27 Co 237/2004-157, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., ve vztahu
k prvnímu žalovanému, zrušil co do částky 57.600,- Kč s 5% úrokem od 21. 8.
2003 do zaplacení a řízení zastavil; pokud soud prvního stupně rozhodl o částce
57.600,- Kč, věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Ve vztahu k druhému
žalovanému tento výrok rovněž zrušil co do 52.800,- Kč s 5% úrokem od 21. 8.
2003 do zaplacení a řízení zastavil, a v žalované částce 52.800,- Kč věc vrátil
soudu I. stupně k dalšímu řízení, ve kterém se soud prvního stupně měl zabývat
nejen tím, zda žalovaní užívali zatížený pozemek ve prospěch cesty k truhlárně
a dílně na pozemku č.par. 1229/7, ale také tím, zda jej takto užívali jen v
nezbytném rozsahu.
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 16. listopadu 2004, č.j. 9 C
88/2003-265, přerušil řízení do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání ve věci
sp. zn.
5 C 133/2001 a ve věci 5 C 149/2001.
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 23. ledna 2007, č.j. 9 C
88/2003-279, výrokem I. připustil změnu žaloby tak, že žalovaní 1, 2 jsou
povinni zaplatit společně žalobcům za období od 21. 8. 2001 do 10. 12. 2006
částku 83.338,- Kč tak, že prvý žalovaný částku 41.847,- Kč a druhý žalovaný
částku 41.491,- Kč s úroky z prodlení od podání žaloby do zaplacení, výrokem
II. řízení zastavil do částky 27.062,- Kč, výrokem III. vyzval žalobce ke
specifikaci výše úroků z prodlení a výrokem IV. rozhodl o pokračování v řízení
ve věci vedené pod sp. zn. 9C 88/2003. Výrokem V. a VI. rozhodl o vyloučení
zdržovacích žalob k samostatnému řízení.
Při jednání dne 13. března 2007 žalobci upřesnili výši úroků tak, že požadovali
zaplacení 2% úroku z prodlení od 21. 8. 2003 v celkové částce 31.230,- Kč a
dále do zaplacení a ve výši 9,5% z prodlení od 13. 12. 2006 ve výši 52.108,- a
dále do zaplacení v téže výši.
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 15. března 2007, č.j. 9 C
88/2003-293, výrokem I. zastavil řízení co do částky 45.713,- Kč s 2% úrokem z
prodlení
od 21. srpna 2003 do zaplacení ve vztahu k prvnímu žalovanému a co do částky
41.269,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 21. srpna 2003 do zaplacení ve vztahu k
druhému žalovanému. Výrokem II. uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobcům
částku 7.267,- Kč, a to z částky 3.649,- Kč s 2% úrokem od 21. srpna 2003 do
zaplacení, z částky 3.618,- Kč ve výši 9,25 % od 13. 12. 2006 do 31. prosince
2006, od 1. ledna 2007 ve výši 9,5%, a dále ve výši repo sazby stanovení ČNB
každé kalendářní pololetí zvýšené o 7% bodů do zaplacení, a druhému žalovanému
6.969,- Kč s 2% úrokem z částky 3.351,- Kč od 21. srpna 2003 do zaplacení, z
částky 3.618,-Kč ve výši 9,25% od 13. prosince 2006, od 1. ledna 2007 ve výši
9,5% a dále ve výši repo sazby stanovení ČNB každé kalendářní pololetí zvýšené
o 7% bodů do zaplacení.. Výrokem III. zamítl návrh zaplacení 0,25% úroku z
prodlení od 13. prosince 2006 do 31. prosince 2006 z částky 3.618,- Kč proti
oběma žalovaným. Výrokem IV. zamítl žalobu co do částky 34.580,- Kč s
příslušenstvím proti prvnímu žalovanému a co do částky 34.522,- Kč s
příslušenstvím proti druhému žalovanému. Výrokem V. rozhodl o náhradě nákladů
řízení.
Po doplnění dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaní se na
úkor žalobců částečně bezdůvodně obohacují, neboť užívají pozemek č. 1229/8 pro
příjezd a chůzi ke stavbám na pozemku par. č. 1229/7 k truhlárně a dílně a
rovněž k jiným budovám a pozemkům, což neodpovídá smlouvě o zřízení věcného
břemene. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá výši obvyklého, tedy tržního
nájemného v daném místě a čase a pro účely daného řízení byla určena znaleckým
posudkem vypracovaným V. F. a V. K. ve výši 7,- Kč za 1 m² ročně. Soud
nepřiznal žalobcům náklady na opravu a údržbu pozemku, neboť tito neprokázali
žádným způsobem vznik této škody.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. července 2007,
č. j. 27 Co 289/2007-319, výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně v
napadeném výroku II. tak, že ve vztahu k prvnímu žalovanému co do částky
7.267,- Kč s příslušenstvím a ve vztahu k druhému žalovanému co do částky
6.969,- Kč s příslušenstvím, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení
zastavil. Výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou
stupňů.
Odvolací soud napadené rozhodnutí odůvodnil především konstatováním, že
předmětem řízení před tím, než soud prvního stupně vydal napadený rozsudek,
byla ve vztahu k prvnímu žalovanému částka 41.847,- Kč s úroky z prodlení, ve
vztahu k druhému žalovanému pak částka 41.491,- Kč s úroky z prodlení. Poukázal
na to, že soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem ve vztahu k
prvnímu žalovanému celkem o částce 87.560,- Kč spolu s úroky z prodlení (o
částce 45.713,- Kč řízení zastavil, co do částky 7.267,- Kč žalobě vyhověl a o
částce 34.580,- Kč rozhodl zamítavě), ve vztahu k druhému žalovanému rozhodl
celkem o částce 82.760,- Kč (když ohledně částky 41.269,- Kč řízení zastavil,
co do částky 6.969,- Kč žalobě vyhověl a co do částky 34.522,- Kč rozhodl
zamítavě). Odvolací soud současně odkázal na ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř. s
tím, že soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více,
než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez
návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání
vztahu mezi účastníky. Pokud zákonné důvody k překročení nároku žalobců nejsou
splněny, pak v rozsahu, v jakém byl nárok překročen, nejsou dány podmínky
řízení. Poté zdůraznil, že žalobci uplatňují nárok z bezdůvodného obohacení
(když žalovaní měli v období od 21. srpna 2001 do 17. února 2002 užívat k
přejezdům a přechodům jejich pozemek č. parc. 1229/8 v KÚ J. bez právního
důvodu a
od 18. února 2002 nad rámec oprávnění z věcného břemene), takže nejde o řízení,
ve kterém by byl soud oprávněn překročit rozsah žaloby. K překročení došlo jak
v jistině, tak v příslušenství. Uzavřel, že proto v napadeném výroku II.
rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil s odkazem na ustanovení
§ 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a § 221 odst. 1 písm. c) téhož zákona, protože
podle něj nebyly dány podmínky, za kterých by soud o částce 7.267,- Kč a
6.969,- Kč s příslušenstvím mohl rozhodovat.
Rozsudek odvolacího soudu byl žalobcům doručen dne 19. září 2007, přičemž
právní moci nabyl téhož dne.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dne 19. října 2007 včasné
dovolání. Jeho přípustnost odvozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
a odkazují fakticky na dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b)
o.s.ř. Domnívají se, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustanovením
občanského soudního řádu, když nevyzval předsedu senátu soudu prvního stupně k
opravě chybného výroku napadeného rozsudku podle § 164 o.s.ř., když se jednalo
zjevně o chybu v počtech. Namísto toho sám rozhodl a odebral tak žalobcům
možnost soudní ochrany. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu
zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřili žalovaní a navrhli jeho odmítnutí pro nepřípustnost.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnými
osobami, zastoupenými advokátem, stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §
240 odst. 1 o.s.ř., přičemž je charakterizováno obsahovými i formálními znaky
požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř.
Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně
vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud
je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím
důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen
přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm.
a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v
dovolání. Jak vyplyne z pozdějších úvah, právě takováto vada ve smyslu
ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. mimo jiné posuzované řízení
poznamenala.
Z citovaného ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že k vadám uvedeným v ustanovení
§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k
jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a
to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání, lze přihlédnout jen tehdy, je-li
dovolání ve věci přípustné. Tento předpoklad je v posuzované věci splněn, ač
napadené rozhodnutí do určité míry může vzbuzovat pochybnosti o charakteru jeho
procesního zakotvení.
Odvolací soud ve věci rozhodl rozsudkem s výslovným závěrem obsaženým v jeho
výroku, že rozsudek soudu prvního stupně mění. Tato užitá dikce výroku odpovídá
rozhodnutí podle ustanovení § 220 o.s.ř., čemuž odpovídá i jeho zvolená podoba
jako rozsudku (§ 220 odst. 1 o.s.ř.). Jak však vyplývá z tohoto výroku uvedená
změna rozsudku soudu prvního stupně má spočívat v jeho zrušení ve vymezeném
rozsahu a v zastavení řízení, což na druhé straně odpovídá rozhodnutí podle
ustanovení § 219a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 221 odst. 1 písm. c) téhož
zákona, u nějž by se však uplatnila forma usnesení (srovnej již zmíněné
ustanovení § 223 o.s.ř.). Přes tuto nejasnost však lze uzavřít, že dovolání je
v označené věci přípustné, a to buď ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. a)
o.s.ř. nebo podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) téhož zákona.
Dovolací soud poté uváděné rozhodnutí Krajského soudu v Praze přezkoumal v jeho
výroku I. v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru,
že je nelze klasifikovat jako správné (§ 243b odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, soud
v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých
důvodů, a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a
jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy
opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil,
proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc
posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy
účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo
přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v
souladu s vyhlášeným odůvodněním.
Jak se uvádí např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. června 2009, sp.zn. II.
ÚS 289/06, má-li být splněn jeden z účelů soudní jurisdikce, totiž požadavek
\"výchovy
k zachování zákona... k úctě k právům spoluobčanů\" (§ 1 o. s. ř.), je zcela
nezbytné, aby rozhodnutí obecných soudů nejen odpovídala zákonu v meritu věci a
byla vydávána za plného respektu k procesním normám, ale aby také odůvodnění
vydaných rozhodnutí, ve vztahu k zmíněnému účelu, odpovídalo kritériím daným
ustanovením § 157 odst. 2 in fine, odst. 3 o. s. ř., neboť jen věcně správná
(zákonu zcela odpovídající) rozhodnutí a náležitě, tj. zákonem vyžadovaným
způsobem odůvodněná rozhodnutí, naplňují - jako neoddělitelná součást
\"stanoveného postupu\" - ústavní kritéria plynoucí z Listiny (čl. 38 odst. 1);
obdobně jako ve skutkové oblasti, i v oblasti nedostatečně vyložené a
zdůvodněné právní argumentace nastávají obdobné následky vedoucí k neúplnosti a
zejména k nepřesvědčivosti rozhodnutí, což je ovšem v rozporu nejen s
požadovaným účelem soudního řízení, ale též i se zásadami spravedlivého procesu
(čl. 36 odst. 1 Listiny).
I pokud se odhlédne od skutečnosti, že odvolací soud si dostatečně neujasnil
formu a způsob rozhodnutí ve věci, je třeba poukázat na to, že v průběhu řízení
došlo
ze strany žalobců k řadě úprav žaloby pokud se týče výše uplatněného nároku.
Jak však již bylo uvedeno, odvolací soud napadené rozhodnutí odůvodnil
konstatováním, že předmětem řízení před tím, než soud prvního stupně vydal
napadený rozsudek, byla
ve vztahu k prvnímu žalovanému částka 41.847,- Kč s úroky z prodlení, ve vztahu
k druhému žalovanému pak částka 41.491,- Kč s úroky z prodlení, přičemž
poukázal na to, že soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem ve
vztahu k prvnímu žalovanému celkem o částce 87.560,- Kč spolu s úroky z
prodlení (o částce 45.713,- Kč řízení zastavil, co do částky 7.267,- Kč žalobě
vyhověl a o částce 34.580,- Kč rozhodl zamítavě), ve vztahu k druhému
žalovanému rozhodl celkem o částce 82.760,- Kč (když ohledně částky 41.269,- Kč
řízení zastavil, co do částky 6.969,- Kč žalobě vyhověl a co do částky 34.522,-
Kč rozhodl zamítavě). Odvolací soud však nikterak přehledně nevysvětlil (resp.
touto okolností se v napadeném rozsudku nezabývá vůbec), jak dospěl k závěru,
že předmětem řízení před tím, než soud prvního stupně vydal napadený rozsudek,
byla právě ve vztahu k prvnímu žalovanému částka 41.847,- Kč s úroky z
prodlení, ve vztahu k druhému žalovanému pak částka 41.491,- Kč s úroky z
prodlení, když nadto podle obsahu spisu lze mít zásadě pochybnosti o tomto
závěru. Je proto třeba mít napadené rozhodnutí odvolacího soudu za
nepřezkoumatelné (§ 157 odst. 2 o.s.ř ve spojení s § 211 téhož zákona).
Řízení u odvolacího soudu bylo tedy zatíženo vadou ve smyslu ustanovení § 241a
odst. 2 písm. a) o.s.ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci. Nejvyšší soud České republiky proto toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil
tomuto soudu
k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno
jednání (243a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu
(§ 243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona). O
náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí
o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.)
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu