U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v
právní věci žalobkyně CF FLOP s.r.o., se sídlem v Brně, Nejedlého 383/11,
zastoupené Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti
žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2,
Vyšehradská 424/16, o zaplacení 461.745 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 171/2012, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2014, č. j. 51 Co
236/2014-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek
Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 4. 3. 2014, č. j.
10 C 171/2012-61, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 461.745 Kč s
příslušenstvím (výrok I). Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako přiměřeného
zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem
spočívajícím v průtazích v řízení a dále za nemajetkovou újmu z titulu
nepřiměřené délky exekučního řízení vedeného u Exekutorského úřadu v Novém
Jičíně soudním exekutorem Jiřím Fišerem pod sp. zn. Ex 1580/05.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu dovoláním, které
však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7
zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s.
ř.“, odmítl.
Žalobkyně nebyla při podání dovolání zastoupena advokátem (§ 241 o. s. ř.). V
plné moci ze dne 18. října 2014 (č. l. 98) zvolená advokátka žalobkyně uvedla,
že „plnou moc přijímá a s podaným dovoláním se ztotožňuje“.
Podle ustanovení § 241 o. s. ř. odst. 1 musí být dovolatel (až na výjimky
uvedené v § 241 o. s. ř.) zastoupen advokátem.
Podle ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. se nepřihlíží k obsahu podání, v němž
dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v
němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241.
Podle ustanovení § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje
údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a)
nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti
doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Důvodová zpráva k novele o. s. ř. (k zákonu č. 404/2012 Sb.) k § 241a odst. 5
o. s. ř. uvádí: „V ustanovení § 241 zůstává zachováno tzv. povinné (nucené)
zastoupení dovolatele, a to včetně požadavku, že dovolání musí být sepsáno
tímto povinným (nuceným) zástupcem. Promítnutí tohoto principu do náležitostí
dovolání znamená, že relevantní mohou být jen údaje učiněné povinným (nuceným)
zástupcem dovolatele a že tedy nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech
dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu)
uvedl sám dovolatel.“
Z ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky
povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele
nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém
se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu (obdobně
Pavliš, T., Deduch, J.: Ohlédnutí po roce účinnosti nové právní úpravy
civilního dovolání, Právní rozhledy 5/2014, s. 153). K podání učiněnému
samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží.
Jak vyplývá z výše uvedeného, vzhledem ke změně právní úpravy není již
použitelná judikatura, podle které ke splnění podmínky zastoupení advokátem
postačuje, aby právní zástupce dovolatele sdělil soudu, že se s podáním
zastoupeného účastníka (dovolatele) ztotožňuje (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99).
Posuzované dovolání proto nesplňuje podmínku stanovenou v § 241b odst. 3 věty
první o. s. ř., když ve lhůtě pro podání dovolání nebylo doplněno o údaj, v
jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a o vymezení dovolacího
důvodu. K podání samotné dovolatelky ze dne 17. října 2014 nelze vzhledem k
ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. přihlížet (přinejmenším v částech, v nichž
vymezuje dovolací důvod a rozsah, v jakém napadá rozhodnutí odvolacího soudu).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl, neboť trpí vadami, které nebyly v zákonem
stanovené lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§
243c odst. 1 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 10. června 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu