U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., v právní věci
žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v
Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti,
se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částek 266 000 Kč s
příslušenstvím a 842 407 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 162/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 18. června 2014, č. j. 19 Co 221/2014-55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek
Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 28. února 2014, č.
j. 22 C 162/2012-34, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 266 000 Kč
s příslušenstvím (výrok I) i o zaplacení částky 842 407 Kč s příslušenstvím
(výrok II). Uvedených částek se žalobce domáhá jako náhrady škody a
zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které mu měly vzniknout v důsledku
nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 Nc
232/2002 a navazujícího řízení vedeného u Exekutorského úřadu v Bruntále, pod
sp. zn. EX 170/2003.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním, které však
Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona
č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“,
odmítl.
Žalobce nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem (§ 241 o. s. ř.). Soud
prvního stupně žalobce usnesením vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil
zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání (č. l. 83).
V přípise ze dne 30. října 2014 (č. l. 84) zvolená advokátka žalobce uvedla, že
se „s dovoláním podaným samostatně žalobcem“ ztotožňuje.
Podle ustanovení § 241 o. s. ř. odst. 1 musí být dovolatel (až na výjimky
uvedené v § 241 o. s. ř.) zastoupen advokátem.
Podle ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. se nepřihlíží k obsahu podání, v němž
dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v
němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241.
Podle ustanovení § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje
údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a)
nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti
doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Důvodová zpráva k novele o. s. ř. (k zákonu č. 404/2012 Sb.) k § 241a odst. 5
o. s. ř. uvádí: „V ustanovení § 241 zůstává zachováno tzv. povinné (nucené)
zastoupení dovolatele, a to včetně požadavku, že dovolání musí být sepsáno
tímto povinným (nuceným) zástupcem. Promítnutí tohoto principu do náležitostí
dovolání znamená, že relevantní mohou být jen údaje učiněné povinným (nuceným)
zástupcem dovolatele a že tedy nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech
dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu)
uvedl sám dovolatel.“
Z ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky
povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele
nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém
se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu (obdobně
Pavliš, T., Deduch, J.: Ohlédnutí po roce účinnosti nové právní úpravy
civilního dovolání, Právní rozhledy 5/2014, s. 153). K podání učiněnému
samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží.
Jak vyplývá z výše uvedeného, vzhledem ke změně právní úpravy není již
použitelná judikatura, podle které ke splnění podmínky zastoupení advokátem
postačuje, aby právní zástupce dovolatele sdělil soudu, že se s podáním
zastoupeného účastníka (dovolatele) ztotožňuje (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99).
Posuzované dovolání proto nesplňuje podmínku stanovenou v § 241b odst. 3 věty
první o. s. ř., když ve lhůtě pro podání dovolání nebylo doplněno o údaj, v
jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a o vymezení dovolacího
důvodu. K podání samotného dovolatele ze dne 17. září 2014 nelze vzhledem k
ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. přihlížet (přinejmenším v částech, v nichž
vymezuje dovolací důvod a rozsah, v jakém napadá rozhodnutí odvolacího soudu).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl, neboť trpí vadami, které nebyly v zákonem
stanovené lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§
243c odst. 1 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 27. května 2015
JUDr. Pavel S i m o n
předseda senátu