U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců
JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce
P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se
sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o nejasné podání, vedené u Městského soudu v
Brně pod sp. zn. 48 C 192/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 9. června 2017, č. j. 44 Co 264/2017-25, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Usnesením ze dne 29. března 2017, č. j. 48 C 192/20-20, Městský soud v Brně
(dále též „soud prvního stupně“) zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z
řad advokátů, z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva. K odvolání
žalobce Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. června 2017, č. j. 44 Co 264/2017-25, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, že žalobce nesplňuje předpoklady pro
ustanovení zástupce z řad advokátů a uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo, když
opakovaně (i v dalších jím zahajovaných řízeních) v žalobě neuvádí ani takové
základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se
domáhá. Žalobce napadl potvrzující usnesení odvolacího soudu vlastnoručně sepsaným
dovoláním a opětovně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Městský soud v Brně usnesením ze dne 16. srpna 2017, č. j. 48 C 192/2016-28,
vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem
advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce
poučen, že pokud ve lhůtě 30 dnů tuto podmínku nesplní, Nejvyšší soud dovolací
řízení zastaví. Žalobce svoje dovolání na základě výzvy nedoplnil, pouze
požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze
znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014. Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného
ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání
[§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání
fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou
dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak
bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §
104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit,
učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení
odstranit, řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podle § 30 odst. 1 o.s.ř.
účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho
žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních
poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení
soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního
poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření
podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven
reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od
soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s
položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí
soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal
dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014,
publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného
dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta
pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od
soudních poplatků pro dovolací řízení. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o
dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší
soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR
9/2015). Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze
samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu
spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího
nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné
uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé,
že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je
vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr
vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné
žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních
otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli
byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny
předpoklady, když žalobce uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo, když jeho žaloba
postrádá alespoň nejnutnější konkretizaci uplatněného nároku. Závěr soudů obou
stupňů je proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje. Z uvedeného plyne, že přes opatření provedená soudem prvního stupně dovolatel
nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu § 241 odst. 1
věty první a odst. 4 o.s.ř. Dovolací soud proto řízení o dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. června 2017, č. j. 44 Co 264/2017-25,
zastavil (§ 241b odst. 2 část věty před středníkem a § 104 odst. 2 věta třetí
o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda
senátu předseda senátu