30 Cdo 5291/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci
žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se
sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 20.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 237/2014, o dovolání žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2016, č. j. 29 Co
239/2016-43, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze
dne 16. května 2016, č. j. 17 C 237/2014-38, nepřiznal žalobci nárok na
osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z
řad advokátů. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“)
usnesením ze dne 16. června 2016, č. j. 29 Co 239/2016-43, usnesení soudu
prvního stupně potvrdil. Proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též
„dovolatel“) sám dovolání a současně znovu požádal, aby mu byl pro dovolací
řízení ustanoven advokát. Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací
soud“) dospěl k závěru, že dovolací řízení je třeba zastavit. Nejvyšší soud v
usnesení (velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu) ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NS ČR 9/2015 (všechna zde označená
rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových
stránkách Nejvyššího soudu http:/nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu
jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu
http://nalus.usoud.cz) vyložil a odůvodnil právní názor, že směřuje-li dovolání
účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické
vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením
soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je na místě, aby
to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání
proti onomu usnesením odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud
dovolací. Soud prvního stupně dovolatele sice nevyzval ke splnění podmínky
povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. v řízení o dovolání proti
usnesení odvolacího soudu ze dne 16. června 2016, č. j. 29 Co 239/2016-43,
nicméně z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v identických
sporech byl dovolatel opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván a dovolateli
je známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13,
nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 30 Cdo
3052/2014). Vzhledem k tomu, že skutkové okolnosti, z nichž odvolací soud vycházel
při přezkumu odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byl
zamítnut návrh dovolatele, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů, se
(vycházeje z obsahu spisu) nijak nezměnily, přičemž dovolatel ani v podaném
dovolání netvrdí nové okolnosti, které by mohly vést k úvaze o relevantní změně
poměrů na jeho straně, dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nejsou
splněny předpoklady k tomu, aby dovolateli byl pro toto dovolací řízení
ustanoven zástupce z řad advokátů. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit
dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti v záhlaví označenému usnesení
dovolacího soudu a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení,
Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.
řízení o jeho dovolání zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f
odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.