30 Cdo 5342/2017-82
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 2 056 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 56/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2017, č. j. 28 Co 174/2017-49, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Výrokem I napadeného usnesení potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně ze dne 15. 3. 2017, č. j. 31 C 56/2017-40, kterým soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I), zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Výrokem II napadeného usnesení pak odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně s podáním dovolání požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně o žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení rozhodl usnesením ze dne 11. 7. 2017, č. j. 31 C 56/2017-62, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok II). Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 7. 9. 2017, č. j. 28 Co 336/2017-71, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. K žalobcem podanému dovolání Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 752/2018.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Žalobce není v dovolacím řízení právně zastoupený, sám právnické vzdělání nemá.
Žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení přitom již byla pravomocně zamítnuta a dovolací řízení proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud zastavil. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Žalobce si podmínky povinného zastoupení musí být vědom, když byl již mnohokrát v různých řízeních poučen o následcích neodstranění takové vady, naposledy v této věci usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 6. 2017, č. j. 31 C 56/2017-55.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 5. března 2018
Mgr. Hynek Zoubek pověřený člen senátu