U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců
JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M, v právní věci žalobce
P. B., proti žalovaným 1) JUDr. I. Š., místem pracoviště v Pardubicích, Na
Třísle 118, a 2) npor. Mgr. J. K., pracovníkovi Krajského ředitelství
Pardubického kraje, pracoviště v Pardubicích, Na Spravedlnosti 2516, o ochranu
osobnosti a náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Pardubicích
pod sp. zn. 5 C 8/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. srpna 2016, č. j. 18 Co
303/2016-81, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též „odvolací
soud“) usnesením ze dne 30. srpna 2016, č. j. 18 Co 303/2016-81, potvrdil
usnesení Okresního soudu v Pardubicích (dále též „soud prvního stupně“) ze dne
30. května 2016, č.j. 5 C 8/2015-75, kterým soud prvního stupně zamítl návrh
žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Dospěl k
závěru, že žalobce nesplňuje s ohledem na jeho zjištěné majetkové poměry
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a tedy současně i pro
ustanovení zástupce. Navíc žalobce uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo, když v
této věci zjevně obchází postup stanovený zákonem č.82/1998 Sb., o odpovědnosti
za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním
postupem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS
511/06). Žalobce podal dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu. Při
podání dovolání nebyl zastoupen advokátem ani nedoložil, že sám případně má
právnické vzdělání a znovu požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Nejvyšší soud jej proto ve shodě s ustanovením § 241b odst. 2 a §
104 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, vyzval, aby si
pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal
řádné dovolání. Usnesení bylo dovolateli doručeno dne 23. prosince 2016, avšak
výše uvedený nedostatek nebyl do současné doby odstraněn. Žalobce pouze
opětovně požádal podáním ze dne 23. 12. 2016 o ustanovení zástupce z řad
advokátů. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II
bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel
tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno
jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první
citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má
právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož
ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu
uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je
tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž
nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat
rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o
nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná
opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno.
Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé
řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o
osvobození se však nevracejí. Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho
žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních
poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení
soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního
poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření
podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven
reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od
soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s
položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí
soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal
dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014,
publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného
dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta
pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od
soudních poplatků pro dovolací řízení. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o
dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší
soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR
9/2015). V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli
byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny
předpoklady, když žalobce s ohledem na jeho zjištěné majetkové poměry nesplňuje
zákonná hlediska pro osvobození od soudních poplatků a tedy současně i pro
ustanovení zástupce. Navíc žalobce uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo, když v
této věci zjevně obchází postup stanovený zákonem č.82/1998 Sb., o odpovědnosti
za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním
postupem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS
511/06). Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný a dovolací soud se
s ním ztotožňuje. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit
dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel
neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl dovolacím soudem
vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.