U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců
JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce P. B., proti
žalované Mgr. J. S., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 50 C 13/2012, o dovolání žalobce
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2014, č.j. 3 Co
27/2013-174, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 27. listopadu 2012, č.j. 50 C 13/2012-106, zamítl návrhy žalobce na osvobození od
soudních poplatků a na ustanovení zástupce. Po zjištění majetkové a sociální
situace žalobce dospěl k závěru, že žalobce je schopen, aniž by se dostal do
tíživé situace, uhradit soudní poplatek a že je schopen ochránit své zájmy. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. prosince 2014, č.j. 3 Co 27/2013-174,
rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odůvodnění soudu prvního stupně ještě
doplnil konstatováním, že ze strany žalobce jde o zjevně bezúspěšné uplatňování
práva, kdy žalobce vidí zásah do svých osobnostních práv v postupu žalované,
jako předsedkyně Okresního soudu v Pardubicích, při vyřizování stížnosti
žalobce. Žalobce (dále též „dovolatel“) napadl uvedené usnesení odvolacího soudu
dovoláním, aniž byl zastoupen advokátem, a požádal o ustanovení zástupce pro
dovolací řízení. Soud prvního stupně poté žalobce vyzval usnesením ze dne 11. listopadu 2015,
č.j. 50 C 13/2012-215, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a
aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Žalobce na tuto výzvu reagoval
přípisem ze dne 25. listopadu 2015, ve kterém opětovně žádal o ustanovení
zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze
znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného
ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání
[§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání
fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou
dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak
bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §
104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit,
učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení
odstranit, řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podle § 30 odst. 1 o.s.ř.
účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho
žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních
poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení
soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního
poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření
podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven
reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od
soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s
položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí
soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal
dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014,
publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného
dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta
pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od
soudních poplatků pro dovolací řízení. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o
dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší
soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR
9/2015). Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze
samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu
spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího
nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné
uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé,
že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je
vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr
vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné
žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních
otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli
byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny
předpoklady, když dovolatel uplatňuje svou žalobou zřejmě bezúspěšně právo
(srov. § 138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy se
žalobce domáhá ochrany osobnosti za tvrzený zásah do svých osobnostních práv
proti pasivně nelegitimované žalované v souvislosti s postupem žalované jako
předsedkyně Okresního soudu v Pardubicích při vyřizování stížnosti žalobce
(obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2013, sp. zn. 30
Cdo 690/2013). Za této situace proto odvolací soud opodstatněně vyhodnotil
žalobu v dané věci jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Závěr soudů obou
stupňů je proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou naplněny zákonné
předpoklady ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání
a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl
soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a §
104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.