Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 5418/2008

ze dne 2009-10-21
ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.5418.2008.1

30 Cdo 5418/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně M. D., zastoupené advokátem, proti žalované E. F., zastoupené advokátem,

o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 10 C 67/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. května 2008, č.j. 28 Co 157/2008-447, takto:

Dovolání žalobkyně se odmítá.

Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

V záhlaví citovaným rozsudkem Krajský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. prosince 2007, č.j. 10 C 67/2006-348, ve výroku o nákladech řízení jej změnil a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Žalobkyně v dovolání „otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, zda je možno na základě sjednání splátkového kalendáře a skutkového zjištění ohledně stavu finančních prostředků kupujícího na jeho účtu dojít k závěru o neplatnosti kupní smlouvy a o tato zjištění takový závěr výlučně opírat, případně zda nezaplacení kupní ceny samotné může způsobit neplatnost kupní smlouvy.“ Z obsahu podaného dovolání je dále zřejmé, že žalobkyně – kromě dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) – fakticky uplatňuje také dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování).

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně odmítl.

Podané dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť žalobkyní zformulované otázky nevykazují judikatorní přesah; týkají se tzv. splátkového kalendáře a nezaplacení kupní ceny ve vztahu k posouzení, zda mohou způsobit neplatnost předmětné kupní smlouvy, přičemž vycházejí z posouzení jedinečného skutkového stavu v dané věci, z nějž ovšem nelze v žádném případě generovat závěry pro širší judikatorní využití, nehledě na skutečnost, že druhá žalobkyní zformulovaná otázka se obecně týká notoriety související s neplněním platební povinnosti. Navíc obě tyto otázky nebyly ani předmětem nosné úvahy, resp. právního názoru odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozhodnutí, jenž své rozhodnutí, shodně se soudem prvního stupně, založil na právním názoru o neplatnosti právního úkonu ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. z důvodu simulovaného jednání (obou) smluvních stran. V tomto směru nelze proto ani dovodit vadnou právně kvalifikační úvahu (nesprávné právní posouzení věci) odvolacího soudu zjištěného skutkového stavu věci.

Jak již shora bylo uvedeno, z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) je zřejmé, že žalobkyně také nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, který byl podkladem pro právní posouzení věci; jedná se o námitky nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle § 241 odst. 3 o.s.ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod lze ovšem použít pouze v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a), tedy v případě diformních, resp. skrytě diformních rozhodnutí, o kterýžto případ zde nejde.

Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná má s ohledem

na výsledek tohoto řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle § 10 odst. 3, § 5 písm. b), snížená podle § 14 odst. 1 vyhlášky na polovinu a o dalších 50% podle § 18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 5.300,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2009

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu