30 Cdo 5495/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M. a JUDr. Pavla
Simona ve věci žalobce P. Č., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem
se sídlem v Českých Budějovicích, Nemanická 440/14, proti žalované České
republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská
424/16, o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 13 C 39/2012, o dovolání žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2013, č. j. 13 Co 409/2013-69, takto:
Dovolání se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 16. 7. 2013, č. j. 13 C 39/2012-58,
zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního
zástupce ze dne 4. 6. 2012. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením
ze dne 27. 9. 2013, č. j. 13 Co 409/2013-69, rozhodl tak, že usnesení soudu
prvního stupně potvrdil ve znění, že se žádost žalobce o ustanovení právního
zástupce ze dne 4. 6. 2012 zamítá. Soudy takto rozhodly o žádosti žalobce, aby mu byl ustanoven zástupce s
e-mailovou schránkou pro zahájené řízení. Žalobce na druhé straně své žádosti
uvedl, že je svobodný, způsob jeho bydlení je „polonájemní,“ z důvodu
invalidity nemá žádné příjmy, jeho závazky dosahují tisíců, jeho způsobilost
krást je nenarušena, úvěrová bonita rovná se „-1“ a dále že je příjemcem
státních příspěvků. V návaznosti na uvedenou žádost vyzval soud žalobce usnesením ze dne 15. 3. 2013, č. j. 13 C 39/2012-37, aby řádně odůvodnil svůj návrh na osvobození od
soudních poplatků a věrohodným způsobem osvědčil své osobní, majetkové a
výdělkové poměry a za tím účelem pravdivě vyplnil přiložený formulář Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a veškerá v něm obsažená tvrzení
přesvědčivě osvědčil. Žalobce na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud prvního stupně žalobcovu žádost zamítl z důvodu, že pro nedostatečnou
součinnost ze strany žalobce neměl dostatek podkladů pro úvahu, zda jsou
splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stručné prohlášení
žalobce měl soud za nevěrohodné, neboť z něj nebylo zřejmé ani to, jakým
způsobem žalobce uspokojuje své základní životní a bytové potřeby. Sama
skutečnost, že je žalobce poživatelem invalidního důchodu, kdy ani tato
skutečnost nebyla doložena, není natolik výjimečnou, aby automaticky znamenala
ustanovení zástupce z řad advokátů na náklady státu. K dluhům žalobce by soud
považoval za vhodné přihlédnout pouze tehdy, týkaly-li by se např. obtížné
zdravotní či sociální situace žalobce, toto však žalobce blíže nespecifikoval a
nedoložil. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) odkázal na § 30 odst. 1 a § 138
o. s. ř. a souhlasil též se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce své poměry
soudu nižádným způsobem neprokázal, když prohlášení, jež žalobce učinil k
žádosti o ustanovení právního zástupce, neobsahuje krom osobních údajů žádný
konkrétní měřitelný nebo zhodnotitelný (přezkoumatelný) údaj. Závěr soudu
prvního stupně o nedůvodnosti žádosti žalobce o ustanovení právního zástupce je
tedy správný. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil, avšak ve
znění, že se žádost žalobce o ustanovení právního zástupce ze dne 4. 6. 2012
zamítá, protože o osvobození od soudních poplatků, o němž soud prvního stupně
(zřejmě omylem) zamítavě rozhodl, žalobce nežádal. Výtce žalobce, že ve výroku
usnesení soudu prvního stupně je nadbytečně rozhodnuto o osvobození od soudních
poplatků, tak odvolací soud jako jediné přisvědčil.
Odvolací soud dodal, že
formulaci, kterou žalobce učinil ve vztahu k soudu prvního stupně, považuje za
obhroublou, a upozornil na možnost budoucího uložení pořádkové pokuty podle §
53 o. s. ř. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2014, č. j. 13 Co
17/2014-84 (dále též jako „napadené rozhodnutí“) podal žalobce dovolání, jež
bylo dáno k poštovní přepravě dne 1. 11. 2013, přičemž přípustnost dovolání
žalobce shledává v tom, že odvolací soud nevyřešil otázku procesního práva
soudným způsobem a že posouzení otázky poplatkové povinnosti (resp. žádosti o
ustanovení zástupce) je nesoudné a nespravedlivé a nemůže být shledáno
správným. Nejvyšší soud nevytvořil judikaturu týkající se poplatkové povinnosti
či poskytování právní pomoci, poněvadž dříve nebylo dovolání v takové
záležitosti přípustné. Soudy vynucují majetkové přiznání na tiskopisu vz. 060 a
nehledí na učiněné prohlášení, čímž maří žádost o ustanovení zástupce. Žalobce
dále k přípustnosti dovolání uvádí, že: „přípustnost mimořádného opravného
prostředku nemůže být vymezena přípustností přípustnosti, resp. důvodnosti, jak
přesto zákonodárce učinil i v zákoně č. 404/2012 Sb.“ Dovolací soud nepřehlédl,
že žalobce brojí proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2013, č. j. 13 Co 409/2013-69, též v podání daném k poštovní přepravě dne 10. 3. 2014,
kterým je též napadáno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2014, č. j. 13 Co 17/2014-84. Ve zmíněném podání žalobce toliko opakuje některé
argumenty obsažené v dovolání ze dne 1. 11. 2013. Dovolání žalobce bylo dále
doplněno podáním advokáta žalobci ustanoveného pro dovolací řízení. Doplnění
dovolání poukazuje toliko na právo na spravedlivý proces a na povinnost
obecných soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co
účastníci tvrdí. V této souvislosti je v doplnění dovolání uvedeno, že se
odvolací soud při řešení věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Žalobci
ustanovený advokát se rovněž ztotožnil s dovoláním podaným žalobcem. Jak dovolací soud uvedl již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, má-li být dovolání přípustné
podle ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že
napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu
dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za
dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné podle
ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené
rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo
procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této
právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Ačkoliv je z dovolání srozumitelné, že žalobce tvrdí neexistenci judikatury
Nejvyššího soudu týkající se osvobození od poplatkové povinnosti a ustanovení
zástupce účastníkovi řízení, není již z dovolání patrná žádná konkrétní právní
otázka, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo. Dovolání obsahuje
toliko žalobcovy námitky, že jej měl soud vyzvat k doplnění podpisu na žádosti
o ustanovení zástupce, odvolací soud měl rozhodnutí soudu změnit a nikoliv
částečně potvrdit, obvodní soud prováděl nepřijatelné machinace se zásilkou
žalobce, jejíž součástí byla žádost o ustanovení zástupce, soudy neměly v
řízení po žalobci vyžadovat údaje o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech, neboť požadování těchto údajů je nelegálním a soudem zaslaný tiskopis
„Potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech“ obsahuje chyby. Žalobce tímto
způsobem tvrdí vadný postup soudů v řízení, aniž by formuloval otázku
procesního práva. Pokud je v doplnění dovolání tvrzeno, že soudy svým postupem
v řízení zasáhly do žalobcova práva na spravedlivý proces, neboť se
nevypořádaly se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení
tvrdili, rovněž se jedná o námitku vad řízení, a současně z uvedeného není
vůbec zřejmé, v čem konkrétně mělo pochybení soudů spočívat. K namítaným vadám
řízení dovolací soud nepřihlíží, neboť k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229
odst. 2 písm. a/, b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení,
které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud
přihlédne jen u přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Míní-li žalobce,
že již v žádosti o ustanovení zástupce uvedl věrohodným způsobem rozhodné
skutečnosti, neformuluje právní otázku, ale toliko zpochybňuje skutkovou
stránku věci. Nad rámec uvedeného je možné poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu, jež je
ustálena v závěru, že neuvede-li žadatel skutečnosti rozhodné pro osvobození
přímo v žádosti, učiní tak na výzvu soudu, zpravidla formou vyplnění "Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“, tak jak se stalo též v souzené
věci. Je v zájmu žadatele, aby formulář vyplnil pravdivě a tudíž ani nic
nezamlčel (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 32
Cdo 1180/2013). Při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních
poplatků soud vychází z žádosti a dokladů účastníka řízení, případně z dalších
skutečností, jsou-li mu známy. Důkazní břemeno o prokázání nedostatku
prostředků k úhradě soudních poplatků nese účastník řízení. Doplnění údajů k
výzvě soudu není vyloučeno zejména tam, kde jsou zjevně neúplné, např. v
situaci, kdy podle prohlášení nemá žadatel žádné prostředky ani majetek a není
jasné, z čeho uhrazuje své životní potřeby. (viz též např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 648/2017. Žalobcem zcela v obecnosti
uvedené tvrzení o nelegalitě postupu soudů nemůže ve světle uvedené judikatury
obstát. Přípustnost dovolání nelze též založit rozporováním racionality úpravy
přípustnosti dovolání, jak se dovolatel v dovolání snaží.
Z výše vysvětlených důvodů přípustnost dovolání nezakládá žádná z námitek
uvedených v dovolání a jeho doplněních. Nejvyšší soud tedy dovolání odmítl
podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť
není přípustné.
Dovolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů řízení, jelikož tímto rozhodnutím
řízení nekončí a o nákladech řízení se zásadně rozhoduje rozhodnutím konečným.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu