Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 5744/2017

ze dne 2018-02-27
ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5744.2017.1

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 5 505 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 62/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 2. 2017, č. j. 22 Co 333/2016-34, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byla pravomocně zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 8. 2017, č. j. 7 C 62/2016-60, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 9. 2017, č. j. 22 Co 322/2017-66. K žalobcem podanému dovolání Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5746/2017. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. 6. 2017, č. j. 7 C 62/2016-55, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, přičemž byl rovněž poučen o následcích nesplnění výzvy. Nejvyššímu soudu je rovněž z jeho činnosti známo, že žalobce podává značné množství dovolání, a je si tak následků nedostatku povinného zastoupení vědom. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Žalobce není v dovolacím řízení právně zastoupený, sám právnické vzdělání nemá. Žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení již byla pravomocně zamítnuta a dovolací řízení zastaveno. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil. Co se týče označení žalované strany, Nejvyšší soud vyšel z toho, že žalobce ve svých podáních za žalovanou označuje toliko Českou republiku – Ministerstvo spravedlnosti (srov. např. podání žalobce na č. l. 36, 61 a 68). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 27. února 2018

Mgr. Hynek Zoubek pověřený člen senátu