U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v
právní věci žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Janem Tomaierem, advokátem se
sídlem v Praze, Jankovcova 1037/49, proti žalované České republice –
Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu
1/376, o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 205/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2016, č. j. 17 Co 199/2016-347, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 6. 5. 2016, č. j.
27 C 205/2010-332, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobkyně proti usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 12. 2015, č. j. 27 C 205/2010-325.
Usnesení odvolacího soudu bylo žalobkyni doručeno dne 4. 7. 2016.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 5. 8. 2016 dovolání (č. l. 350), při jehož podání nebyla zastoupena advokátem a současně požádala o
ustanovení zástupce pro dovolací řízení a osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně o její žádosti rozhodl usnesením ze dne 7. 9. 2016, č. j. 27 C 205/2010-377, tak, že žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků
pro dovolací řízení (výrok I) a návrh žalobkyně, aby jí byl ustanoven zástupce
pro dovolací řízení, zamítl (výrok II). Odvolací soud k žalobkyní podanému
odvolání usnesením ze dne 7. 11. 2016, č. j. 17 Co 374/2016-407, usnesení soudu
prvního stupně potvrdil. Toto usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne
5. 12. 2016. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2016, č. j. 27 C 205/2010-379,
které bylo žalobkyni řádně doručeno dne 16. 9. 2016, byla žalobkyně vyzvána,
aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta, své
zastoupení prokázala plnou mocí a prostřednictvím zmocněného advokáta podala
řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 6. 2016, č. j. 17 Co
199/2016-343 (správně 17 Co 199/2016-347). Současně byla žalobkyně poučena, že
nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního
stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud
dovolací řízení zastaví. Přípisem doručeným Nejvyššímu soudu dne 7. 2. 2017 Mgr. Jan Tomaier soudu
sdělil, že byl rozhodnutím České advokátní komory určen, aby zastupoval
žalobkyni v předmětném dovolacím řízení a zároveň požádal o poskytnutí lhůty
jednoho měsíce k doplnění dovolání. Následným podáním ze dne 10. 3. 2017 byl
dovolacímu soudu předložen originál plné moci podepsaný žalobkyní, doplnění
dovolání žalobkyně však bylo Nejvyššímu soudu doručeno teprve dne 4. 5. 2017. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013
Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické
vzdělání. Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém
rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje
vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu
trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka
uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli
určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty
o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní
moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Žalobkyně při podání dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu nebyla
zastoupena advokátem nebo notářem, ani neprokázala, že má sama právnické
vzdělání. Žalobkyně přitom v dovolání požádala, aby jí byl ustanoven advokát
pro dovolací řízení. Dvouměsíční lhůta ke splnění podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. tedy žalobkyni začala znovu běžet až od právní moci usnesení, kterým bylo
o této žádosti rozhodnuto (srov. § 241b odst. 3 o. s. ř.). O žádosti žalobkyně
o ustanovení advokáta pro dovolací řízení bylo rozhodnuto usnesením odvolacího
soudu ze dne 7. 11. 2016, č. j. 17 Co 374/2016-407, které bylo žalobkyni
doručeno dne 5. 12. 2016, a které téhož dne nabylo právní moci. Žalobkyně ve
dvouměsíční lhůtě od právní moci tohoto usnesení (poslední den lhůty 5. 2. 2017) nesplnila podmínku stanovenou v § 241 o. s. ř., a to ani přes výzvu a
poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle
ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí
o. s. ř. a řízení zastavil. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba
pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. lze žalobou pro zmatečnost napadnout též pravomocné usnesení odvolacího
soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. V předmětné věci proto dovolání není
přípustné, neboť odvolací soud napadeným usnesením odvolání žalobkyně odmítl
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1686/2014). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o
možnosti podat dovolání, které nemůže založit přípustnost dovolání tam, kde ji
zákon vylučuje.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 18. května 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu