USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce P. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, zastoupeného Mgr. Stanislavem Bártkem, advokátem se sídlem v Přerově, Blahoslavova 72/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o omluvu, zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 25 000 Kč a náhradu škody ve výši 103 Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 93/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 2. 4. 2024, č. j. 69 Co 291/2023-115, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobce se žalobou po její opravě po žalované domáhal omluvy ve znění: „Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá panu P. N. za újmu na osobnostních právech způsobenou mu v rámci soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 117/2017 nezákonným zajištěním movitých věcí, tj. 2 ks elektrikářských svorek bílé barvy, 2 ks elektrikářských svorek hnědé barvy a 3 ks závitových pojistek 50A spolu s keramickými pojistkovými hlavicemi, a dále za neodůvodněné prodlevy s jejich navrácením.“, zaplacení částky 25 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu sestávající z částky 5 000 Kč za nezákonné zajištění věcí, 5 000 Kč za nevyrozumění o zajištění věcí, 5 000 Kč za nepoučení o možnosti žádat věci zpět do dispozice žalobce, 5 000 Kč za neodůvodněné prodlevy v rozhodování o navrácení zajištěných věcí a 5 000 Kč za nestandardně dlouhou dobu odnětí věcí z dispozice žalobce. Dále se žalobce domáhal i zaplacení částky 103 Kč jako náhrady škody za zničení vestavného univerzálního zámku v důsledku neoprávněného zásahu Policie České republiky do elektrorozvodné skříně. Tvrzená nemajetková újma a škoda měly být žalobci způsobeny v důsledku dle něj nezákonného vniknutí Policie České republiky dne 10. 2. 2016 do elektrorozvaděče v bydlišti žalobce na základě souhlasu domnělé opatrovnice žalobce J. S., která však již v té době opatrovnicí žalobce nebyla, a zajištění 2 ks elektrikářských svorek bílé barvy, 2 ks elektrikářských svorek hnědé barvy a 3 ks závitových pojistek 50A spolu s keramickými pojistkovými hlavicemi, o čemž žalobce nebyl vyrozuměn a nebyl poučen o možnosti žádat věci zpět. O vrácení věcí žalobce požádal žádostí ze dne 20. 9. 2019, o jejich vrácení však bylo s konečnou platností rozhodnuto až usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 1. 2021, které nabylo právní moci dne 25. 1. 2021, a žalobci byly věci vráceny dne 10. 5. 2021.
2. Okresní soud v Přerově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 5. 2023, č. j. 10 C 93/2022-86, žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 914 Kč (výrok II).
3. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 4. 2024, č. j. 69 Co 291/2023-115, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 339,20 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl včasným dovoláním žalobce. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro vady, které nebyly v zákonem stanovené lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
5. Dovolání sepsal žalobce sám, bez zastoupení advokátem a současně požádal o jeho ustanovení (spolu s žádostí o osvobození od soudních poplatků). Soud prvního stupně tedy usnesením ze dne 28. 8. 2024, č. j. 10 C 93/2022-127, které nabylo právní moci dne 19. 9. 2024, (kromě jeho plného osvobození od soudních poplatků) ustanovil žalobci zástupcem pro dovolací řízení advokáta Mgr. Stanislava Bártka, jenž však dovolání sepsané žalobcem nijak nedoplnil. Následně jej usnesením ze dne 24. 1. 2025, č. j. 10 C 93/2022-152, doručeným zástupci žalobce dne 27. 1. 2025 (a žalobci dne 29. 1. 2025), vyzval k doplnění dovolání ve lhůtě 15 dnů, což zástupce žalobce podáním doručeným soudu prvního stupně datovou zprávou dne 10. 2. 2025 učinil.
6. Podle § 241 odst. 1 o. s. ř. musí být dovolatel (až na výjimky uvedené v § 241 o. s. ř.) zastoupen advokátem.
7. Podle § 241 odst. 4 musí být dovolání (opět s výjimkami uvedenými v § 241 o. s. ř.) sepsáno advokátem.
8. Podle § 241a odst. 5 o. s. ř. se nepřihlíží k obsahu podání, v němž
dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241 o. s. ř.
9. Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví.
10. Důvodová zpráva k novele o. s. ř. (k zákonu č. 404/2012 Sb.) k § 241a odst. 5 o. s. ř. uvádí: „V ustanovení § 241 zůstává zachováno tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele, a to včetně požadavku, že dovolání musí být sepsáno tímto povinným (nuceným) zástupcem. Promítnutí tohoto principu do náležitostí dovolání znamená, že relevantní mohou být jen údaje učiněné povinným (nuceným) zástupcem dovolatele a že tedy nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám dovolatel.“
11. Z § 241a odst. 5 o. s. ř. vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu. K podání učiněnému samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5176/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 2634/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 9/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 2710/2015, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2565/2015).
12. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl při sepisu dovolání zastoupen advokátem, ale na základě jeho žádosti mu byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 8. 2024, č. j. 10 C 93/2022-127, které nabylo právní moci dne 19. 9. 2024, advokát ustanoven, začala mu od právní moci tohoto usnesení v souladu s § 241b odst. 3 věta druhá o. s. ř. běžet nová lhůta k odstranění vad dovolání, která skončila dne 19. 11. 2024. V této zákonné lhůtě však zástupce žalobce dovolání nijak nedoplnil. Posuzované dovolání tedy nesplňuje podmínku stanovenou v § 241b odst. 3 věty první o. s. ř., neboť nebylo v zákonem stanovené lhůtě doplněno o údaj, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a o vymezení dovolacího důvodu. K podání samotného žalobce pak nelze vzhledem k ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. přihlížet (přinejmenším v částech, v nichž vymezuje dovolací důvod a rozsah, v jakém napadá rozhodnutí odvolacího soudu).
13. Na tomto závěru pak nemůže nic změnit ani skutečnost, že následně, více jak 2 měsíce po uplynutí zákonné lhůty pro doplnění dovolání dle § 241b odst. 3 o. s. ř., soud prvního stupně neoprávněně vyzval zástupce žalobce k doplnění dovolání, což tento učinil. Nejvyšší soud si je vědom ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, podle níž dochází k odepření přístupu k soudu i v případě, kdy se Nejvyšší soud odmítne zabývat doplněním dovolání (podaným v souladu s výzvou okresního soudu a ve lhůtě jím stanovené), neboť má za to, že okresní soud stěžovateli poskytl lhůtu delší, než dovoluje zákon v § 241b odst. 3 věta druhá o. s. ř. (srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3042/11, nebo ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 3157/14). Posuzovaný případ je však odlišný v tom, že výše uvedené závěry učinil Ústavní soud v případech, kdy soudy vyzvaly dovolatele k doplnění dovolání v průběhu zákonné lhůty k takovému doplnění, ale konec lhůty k doplnění určily ve výzvě na pozdější datum, než odpovídalo § 241b odst. 3 věta druhá o. s. ř. V posuzované věci však byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů, který (ačkoliv mu jako profesionálovi v oblasti práva musela být zákonná lhůta k doplnění dovolání i jeho povinnost tak pro řádnou projednatelnost dovolání učinit známa) v zákonné lhůtě nijak nereagoval a dovolání nedoplnil. K doplnění dovolání pak přistoupil až na základě výzvy soudu prvního stupně učiněné více jak dva měsíce po uplynutí zákonné lhůty k doplnění dovolání, tedy v době, kdy již žádná taková výzva zasílána být neměla. Tato výzva tudíž nebyla příčinou pozdního doplnění dovolání, tou byla skutečnost, že zástupce žalobce nesplnil své povinnosti a dovolání v zákonné lhůtě dle § 241b odst. 3 věta druhá o. s. ř., kdy mu žádný výzva (jíž soud povinen zasílat není) doručena nebyla, nedoplnil. Ke stejnému závěru dospěl Ústavní soud v usnesení ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3488/14.
14. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 4. 2025
JUDr. David Vláčil předseda senátu