USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce S. M., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o nejasném podání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 190/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2024, č. j. 20 Co 3/2024-30, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne4. 12. 2023, č. j. 19 C 190/2023-11, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků (výrok I), zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II) a odmítl návrh žalobce ze dne 30. 11. 2023 na nařízení předběžného opatření, dle kterého je účastník „Česká správa sociálního zabezpečení Praha povinna od 1. 4. 1993 do současnosti vrátit plný invalidní důchod v plné výši“ (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, kterým bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není přípustné dovolání proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu tedy není objektivně přípustné podle výše citovaného § 238 odst. 1 písm. f), i) a j) o. s. ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V tomto případě pak nebylo třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení ve věci samé končí, a řízení nebylo dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, publikované pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 3. 2024
Mgr. Vít Bičák předseda senátu