Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 633/2016

ze dne 2016-06-14
ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.633.2016.1

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem

Bičákem ve věci žalobce P. B., proti žalovaným 1) České republice –

Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2)

Ústavnímu soudu, se sídlem v Brně, Joštova 625/8, 3) JUDr. M. Ž., 4) JUDr. V.

F., 5) JUDr. V. S., o zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u

Městského soudu v Brně pod sp. zn. 48 C 154/2015, o dovolání žalobce proti

usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2015, č. j. 44 Co 428/2015-18,

Dovolací řízení se zastavuje.

Napadeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který

žalobci neustanovil zástupce z řad advokátů.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že v případě žalobce

se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť již z žalobních tvrzení

je zřejmé, že žalobě nemůže být vyhověno. Žalobce totiž „netvrdí žádné

skutečnosti, které by odpovídali hypotéze té které (pomyslně) použitelné

hmotněprávní normy ať již z titulu odpovědnosti za škodu dle zák. č. 82/1998

Sb. – tedy nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, či z titulu ochrany

osobnosti či jiného zásahu do osobnostních práv.“ V důsledku toho žalobce ve

smyslu § 30 odst. 1 ve spojení s § 138 odst. 1 o. s. ř. nesplňuje předpoklady

pro osvobození od soudních poplatků a tím i ustanovení zástupce.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, v němž se k důvodům

napadeného rozhodnutí blíže nevyjádřil. Napadené rozhodnutí podle něj spočívá

na nesprávném právním posouzení. Současně poukázal, že v jiných věcech mu

zástupce z řad advokátu byl ustanoven.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 5. 2016, č. j. 30 Cdo 633/2016-23, dovolatele

vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení odstranil nedostatek povinného

zastoupení, a to tak, že předloží Nejvyššímu soudu procesní plnou moc

prokazující, že je v dovolacím řízení zastoupen advokátem, případně doklad

potvrzující, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Současně jej poučil, že

jinak řízení zastaví.

Na tuto výzvu dovolatel sdělil, že tak jako v jiných právních věcech žádá o

ustanovení zástupce, když současně poukázal na svůj zdravotní stav, sociální,

příjmové a majetkové poměry, k čemuž i přiložil listiny.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona

č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II

bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem

osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost

zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může

tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1).

Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro

řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda

senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).

Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi

zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a

nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;

přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,

jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má

i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však

nevracejí.

Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám

odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl

(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení

zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,

pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta

pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo

Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k

závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani

nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud

nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o

ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve

věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení

zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-

li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka,

jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,

proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu

prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání

proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro

ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v

řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to

důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2

o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR

9/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem

78/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz).

O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o.

s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z

toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je

obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být

vyhověno. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování

práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem

prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska

(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013,

uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).

Dovolací soud dospěl k závěru, že v tomto dovolacím řízení nejsou u dovolatele

splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů.

Dovolací soud se ztotožnil se shora uvedenými závěry odvolacího soudu, podle

kterých se v případě žalobce jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, které

brání ustanovení zástupce. Z toho důvodu je již bezpředmětné zabývat se poměry

žalobce.

V situaci, kdy dovolatel přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení

a kdy ani Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že je důvod ustanovit dovolateli

advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a

§ 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalobce zastavil.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. června 2016

Mgr. Vít Bičák

pověřený člen senátu