U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem
Bičákem ve věci žalobce P. B., proti žalovaným 1) České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2)
Ústavnímu soudu, se sídlem v Brně, Joštova 625/8, 3) JUDr. M. Ž., 4) JUDr. V.
F., 5) JUDr. V. S., o zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u
Městského soudu v Brně pod sp. zn. 48 C 154/2015, o dovolání žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2015, č. j. 44 Co 428/2015-18,
Dovolací řízení se zastavuje.
Napadeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který
žalobci neustanovil zástupce z řad advokátů.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že v případě žalobce
se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť již z žalobních tvrzení
je zřejmé, že žalobě nemůže být vyhověno. Žalobce totiž „netvrdí žádné
skutečnosti, které by odpovídali hypotéze té které (pomyslně) použitelné
hmotněprávní normy ať již z titulu odpovědnosti za škodu dle zák. č. 82/1998
Sb. – tedy nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, či z titulu ochrany
osobnosti či jiného zásahu do osobnostních práv.“ V důsledku toho žalobce ve
smyslu § 30 odst. 1 ve spojení s § 138 odst. 1 o. s. ř. nesplňuje předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a tím i ustanovení zástupce.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, v němž se k důvodům
napadeného rozhodnutí blíže nevyjádřil. Napadené rozhodnutí podle něj spočívá
na nesprávném právním posouzení. Současně poukázal, že v jiných věcech mu
zástupce z řad advokátu byl ustanoven.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 5. 2016, č. j. 30 Cdo 633/2016-23, dovolatele
vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení odstranil nedostatek povinného
zastoupení, a to tak, že předloží Nejvyššímu soudu procesní plnou moc
prokazující, že je v dovolacím řízení zastoupen advokátem, případně doklad
potvrzující, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Současně jej poučil, že
jinak řízení zastaví.
Na tuto výzvu dovolatel sdělil, že tak jako v jiných právních věcech žádá o
ustanovení zástupce, když současně poukázal na svůj zdravotní stav, sociální,
příjmové a majetkové poměry, k čemuž i přiložil listiny.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1).
Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro
řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda
senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí.
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení
zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,
pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta
pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k
závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani
nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud
nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o
ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení
zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-
li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro
ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v
řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to
důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2
o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR
9/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem
78/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz).
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o.
s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z
toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je
obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být
vyhověno. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem
prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
Dovolací soud dospěl k závěru, že v tomto dovolacím řízení nejsou u dovolatele
splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů.
Dovolací soud se ztotožnil se shora uvedenými závěry odvolacího soudu, podle
kterých se v případě žalobce jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, které
brání ustanovení zástupce. Z toho důvodu je již bezpředmětné zabývat se poměry
žalobce.
V situaci, kdy dovolatel přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení
a kdy ani Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že je důvod ustanovit dovolateli
advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a
§ 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalobce zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. června 2016
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu