Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 638/2002

ze dne 2002-04-24
ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.638.2002.1

30 Cdo 638/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla

Podolky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce

R. K., zastoupeného advokátem, proti žalované Fakultní nemocnici H. K., o

uložení povinnosti vydat rozhodnutí o posouzení zdravotního stavu, vedené u

Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 210/2000, o dovolání žalobce

proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. června 2001, č.j. 25

Co 292/2001-60, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. března 2001, č.j. 16 C

210/2000-51, žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků (odst. I. výroku),

nepřipustil změnu návrhu, spočívající v jeho rozšíření o zaplacení částky

5,000.000,- Kč (odst. II.), zamítl návrh na zajištění důkazu – rozhodnutí o

zdravotním stavu žalobce, vydaného na základě vyšetření provedeného dne 13. 5.

1993 (odst. III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na

náhradu nákladů řízení (odst. IV.).

Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce usnesením v záhlaví označeným

žalobcovo odvolání proti výrokům I. a II. usnesení soudu prvního stupně odmítl,

ve výrocích III. a IV. usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z

účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Žalobce v podaném dovolání, jež odůvodňuje § 241a odst. 2 písm. a), b), § 237

odst. 1 písm. c), § 238a odst. 1 písm. b) a § 229 odst. 3, 4 o. s. ř., navrhuje

zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů s tím, že rozšířený návrh (ve věci ochrany

osobnosti) je věcně příslušný projednat Krajský soud v Hradci Králové.

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc

projednal bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), po zjištění, že

dovolání splňuje formální i obsahové náležitosti ve smyslu § 241a odst.

1 o.s.ř. včetně povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 o.s.ř.),

dospěl k závěru, že včas podané dovolání (§ 240 odst. 1, věta první, o.s.ř.)

směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek

přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon

připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu upravuje

občanský soudní řád v § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

V projednávané věci usnesením odvolacího soudu nebylo změněno rozhodnutí soudu

prvního stupně, jež bylo prvým rozhodnutím tohoto druhu, přičemž nejde o

rozhodnutí ve věci samé; nepřichází proto v úvahu přípustnost dovolání podle §

237 odst. 1 o. s. ř.

Protože nejde o žalobu o obnovu řízení ani o zamítnutí návrhu na změnu

rozhodnutí podle § 235h odst. 1, věta druhá, o. s. ř., není dána přípustnost

dovolání podle § 238 o. s. ř.

V souzené věci nejde o konkurs a vyrovnání, o žalobu pro zmatečnost, o

návrh na nařízení výkonu rozhodnutí ani jeho zastavení, o udělení

příklepu ve výkonu rozhodnutí ani o rozvrh rozdělované podstaty ve výkonu

rozhodnutí ani o povinnosti vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 o. s. ř.;

není proto dána přípustnost dovolání podle § 238a o. s. ř.

Protože nejde ani o případ, kdy by usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnutí

soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno či v průběhu odvolacího řízení

rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení

podle § 107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka,

o přistoupení dalšího účastníka či o záměně účastníka, ani o případ, kdy by

usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o

zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. ani potvrzeno nebo změněno

usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním

nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu

do řízení namísto dosavadního účastníka, o přistoupení dalšího účastníka či o

záměně účastníka, ani o usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno

usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), nejde o přípustnost

dovolání ani podle § 239 o. s. ř.

Jelikož tedy dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti

němuž z vyložených důvodů není dovolání přípustné, dovolací soud je odmítl,

aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§ 243b odst. 5, 6, část věty za

středníkem, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věta

první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na

výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím

řízení náklady nevznikly (§ 146 odst. 3, § 243c odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2002

JUDr. Karel Podolka,v. r.

předseda senátu