30 Cdo 639/2025-389
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce A. C., zastoupeného Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou se sídlem v Brně, Burešova 615/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 8, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 100 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 237/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2024, č. j. 11 Co 120/2024-363, takto:
Soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání, který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků celkem 4 000 Kč, a to na účet Nejvyššího soudu č. 3703-32723641/0710, variabilní symbol: 3034063925.
Nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2025
JUDr. Pavel Simon předseda senátu
Upozornění: Má-li poplatník za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může u soudu podat návrh, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a to i se zpětnou účinností. Jestliže soud jeho návrhu vyhoví, je zproštěn povinnosti platit soudní poplatky; poplatky zaplacené před rozhodnutím o přiznání osvobození od soudních poplatků se však nevracejí.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 1. 2024, č. j. 19 C 237/2020-351, zastavil dovolací řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku I v té části potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výroku I, jímž bylo zastaveno dovolací řízení, napadl žalobce včasně podaným dovoláním.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podáním dovolání ze dne 22. 7. 2024 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků částku 4 000 Kč. Soud prvního stupně usnesením ze dne 1.
8. 2024, č. j. 19 C 237/2020-369, vyzval žalobce, aby zaplatil soudní poplatek za dovolání, tuto svoji výzvu následně po podání námitek žalobcem dne 19. 8. 2024 (č. l. 370) potvrdil usnesením ze dne 23. 10. 2024, č. j. 19 C 237/2020-374, a dovolací řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastavil (viz usnesení Obvodního soudu pro
Prahu 2 ze dne 23. 10. 2024, č. j. 19 C 237/2020-375). K odvolání žalobce (č. l. 377) odvolací soud rozhodl tak, že řízení o dovolání žalobce ze dne 22. 7. 2024 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2024, č. j. 11 Co 120/2024-363, se nezastavuje (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2025, č. j. 11 Co 495/2024-384). Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 4. 2025, č. j. 30 Cdo 639/2025-389, které bylo právní zástupkyni žalobce doručeno dne 12. 5. 2025, vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání.
Současně jej poučil, že nebude-li ve stanovené lhůtě soudní poplatek zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Na to žalobce reagoval podáním žádosti o osvobození od soudního poplatku ze dne 27. 5. 2025, přičemž v této žádosti uvádí, že „jeho situace je stále stejná, tedy taková, jak už bylo uvedeno v předchozích žádostech o osvobození“. Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno.
Podle závěrů ustálené judikatury Nejvyššího soudu pro posouzení skutečnosti, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Městský soud v Praze již svým usnesením ze dne 11. 9.
2023, č. j. 11 Co 256/2023-344, konstatoval, že u žalobce nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., a z tohoto důvodu mu taktéž neustanovil právního zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Nejvyšší soud proto nepřihlédl k žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení, neboť soudy jeho poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, posoudily ve výše uvedeném rozhodnutí a jejich naplnění neshledaly, tudíž by vrácení soudu prvního stupně k novému rozhodnutí o jeho žádosti bylo pouze formální a v poměrech žalobce nemohlo ničeho změnit.
Otázka, zda má být žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků a ustanoven zástupce je přitom z dovolacího přezkumu vyloučena [srov. § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.]. Odkazy dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu v dovolání směřující proti závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků se týkají právní úpravy přípustnosti dovolání účinné do 30. 10. 2017 a nejsou nyní již použitelné. Jinak řečeno, za stávající právní úpravy se Nejvyšší soud nemůže otázkou splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků na straně dovolatele zabývat.
Protože žalobce ani v dovolacím soudem k tomu určené lhůtě nezaplatil soudní
poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení v uvedeném rozsahu podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Nad rámec výše uvedeného a toliko pro informaci žalobci dovolací soud dodává, že otázka, zda mělo být žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže, neboť na ní napadené rozhodnutí nestojí (odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že v situaci, kdy žalobce soudní poplatek z podaného dovolání nezaplatil, muselo být dovolací řízení zastaveno. Tu dovolání nijak nezpochybňuje. Otázkou, zda mělo být žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků, se odvolací soud nezabýval a ani se jí zabývat nemohl, protože šlo o otázku již dříve pravomocně vyřešenou. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 6. 2025
JUDr. Pavel Simon předseda senátu