30 Cdo 650/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce JUDr. V. H. proti žalované Č. s., a.s., o 17.740,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 196/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2003, č.j. 13 Co 626/02-38, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal žalobou podanou dne 5.9.2000 vydání rozsudku, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 17.740,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 17% z dlužné částky od 3.5.2000 do zaplacení.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22.3.2002, č.j. 15 C 196/2000-25, žalobu zamítl a žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5.3.2003, č.j.
13 Co 626/02-38, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolaní, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl
ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], a jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání však přípustné není ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§ 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.] a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním potvrzující rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o částce 17.740,- Kč s příslušenstvím. Dotčeným výrokem bylo tedy rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč, a proto proti tomuto rozsudku není ani z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání přípustné (srov. § 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2004
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu