30 Cdo 669/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po J. S., za účasti: 1)
Ing. P. S., 2) J. K., obou zastoupených advokátem, o návrhu Ing. P. S. a J. K.
na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 13 D
873/2001, o dovolání Ing. P. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
31. července 2003, č.j. 24 Co 170/2003-166, takto :
Dovolání Ing. P. S. se odmítá.
Usnesením ze dne 23.1.2003, č.j. 13 D 873/2001-148, Obvodní soud pro Prahu 3
zamítl návrh Ing. P. S. a J. K. na obnovu řízení o dědictví
po J. S., zemřelém dne 25.7.1994 (dále též jen „zůstavitel“), a rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání Ing. P. S. a J. K. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.7.2003,
č.j. 24 Co 170/2003-166, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné
potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal Ing. P. S. dovolání. Namítá, že
„soudy obou stupňů pochybily při výkladu příslušných ustanovení o.s.ř.,
vztahujících se k obnově řízení“. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a aby „věc vrátil soudu I. stupně s tím, aby ve věci
znovu jednal
a rozhodnul“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání
věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno sice
po 1.1.2001, ale v souladu s ustanoveními bodu 15. a 16., Části dvanácté, Hlavy
I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho
odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle
občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání
proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část
dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského
soudního řádu ve znění účinném
do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve
smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně
vymezení běhu lhůty
k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001, sp.zn. 29 Odo
196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2001).
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání
do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který
rozhodoval
v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené
v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno
ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno
do vlastních rukou zástupci Ing. P. S. a J. K. JUDr. P. Z. dne 15.9.2003 a že
dovolání Ing. P. S. sepsané dne 14.11.2003 bylo podáno na poště dne 14.11.2003
k odeslání soudu prvního stupně a doručeno soudu prvního stupně dne 18.11.2003.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem
15.9.2003. Jednoměsíční lhůta k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu
uplynula podle ustanovení § 243c a § 57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 15.10.2003.
Protože dovolání bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit soudu, až
dne 14.11.2003, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty
nelze prominout (§ 240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky
dovolání
Ing. P. S. podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a)
o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2004
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu