U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem
Dvořákem v právní věci žalobce P. B., proti žalovaným 1) České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2)
Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, se sídlem v
Pardubicích, Na Třísle 135, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 41/2017, o dovolání žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, č. j. 25 Co 255/2017-60,
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání
nesplňoval podmínku povinného zastoupení.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2017, č. j. 5 C 41/2017-64, byl
žalobce vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Soud zároveň
žalobce poučil, že neučiní-li tak do patnácti dnů, Nejvyšší soud dovolací
řízení zastaví. Žalobce na uvedenou výzvu reagoval podáním žádosti na o
ustanovení advokáta pro dovolací řízení ze dne 15. 9. 2017.
Návrh žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 10. 2017, č. j. 5 C
41/2017-82, zamítnut. Toto usnesení bylo následně potvrzeno usnesením
odvolacího soudu ze dne 15. 12. 2017, č. j. 25 Co 442/2017-97.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.) dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 241 odst. 1 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel
zastoupen advokátem nebo notářem.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele
při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž
nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o
dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není
třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit,
je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen.
Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má
právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem
stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Nejvyššímu soudu je známo, že žalobce nebyl opětovně vyzván, aby pro podání
dovolání proti napadenému usnesení splnil podmínku dle § 241 o. s. ř., je však
nutno konstatovat, že žalobce v téměř shodných sporech byl opakovaně ke splnění
této podmínky vyzýván a žalobce tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím
řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze
dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11.
2017, sp. zn. 30 Cdo 4980/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12.
2017, sp. zn. 30 Cdo 5832/2017). Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce
nebyla ohrožena a poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před
středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 27. února 2018
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu