30 Cdo 726/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje
Malika a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky v právní věci
žalobce J. P., zastoupeného advokátem, proti žalované I. P., zastoupené
advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u
Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 5 C 69/93, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 5.
10. 2000, č. j. 15 Co 599/2000-168, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze
dne 5. 10. 2000, č. j. 15 Co 599/2000-168 a rozsudek Okresního soudu v Táboře
ze dne 28. 4. 2000, č. j. 5 C 69/93-151, se zrušují a věc se vrací soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozsudkem ze dne 14. 2. 1997, č. j. 5 C 69/93-48, vypořádal Okresní
soud v Táboře bezpodílové spoluvlastnictví býv. manželů J. a I. P. tak, že do
vlastnictví žalobce přikázal věci a hodnoty v celkové výši 53.567,- Kč, včetně
zůstatkové hodnoty členského podílu v SBD T. za byt 3 + 0 s přísl. v S., sídl.
S. 703/III ve výši 19.417,- Kč. Do vlastnictví žalované přikázal věci a hodnoty
ve výši 18.760,- Kč. Žalobci uložil povinnost uhradit dluh z půjček u Č. s., a.
s., ve výši 47.615, 80 Kč ke dni 2. 10. 1992 s tím, že úroky z této půjčky jsou
oba účastníci povinni zaplatit rovným dílem. Žalované dále uložil povinnost
zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku 6.404, 40 Kč do tří dnů od právní
moci rozsudku a oběma účastníkům uložil povinnost zaplatit soudní poplatek.
Právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v
Táboře usnesením ze dne 30. 1. 1998, č. j. 15 Co 533/97-60, cit. rozsudek
Okresního soudu v Táboře zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, když se
neztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že hodnotu členského podílu
v SBD T. tvoří v daném případě zůstatková hodnota členského podílu vykázaná v
účetnictví družstva. V té souvislosti vyslovil svůj závazný právní názor, že
pokud je předmětem bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále též „BSM\") i
členský podíl v bytovém družstvu, je nutno v současné době, t.j. po 1. 1. 1992,
kdy nabyl účinnosti obchodní zákoník, stanovit jeho hodnotu v reálných tržních
cenách a tomu pak přizpůsobit výši přiměřené náhrady. K tomu uložil soudu
prvního stupně provést důkaz znaleckým posudkem.
Okresní soud v Táboře po splnění uloženého a jsa vázán právním názorem
odvolacího soudu rozsudkem ze dne 30. září 1998, č. j. 5 C 69/93-97, do
vlastnictví žalobce přikázal věci a hodnoty v celkové výši 434.150,- Kč, včetně
zůstatkové hodnoty členského podílu v SBD T. za uvedený družstevní byt ve výši
400.000,- Kč a do vlastnictví žalované přikázal věci a hodnoty ve výši 18.760,-
Kč. O úhradě dluhu z půjček u Č. s. a o úhradě úroků z těchto půjček rozhodl
okresní soud stejně jako v prvním rozsudku. Žalobci pak uložil zaplatit
žalované na vyrovnání podílů částku 183.887,- Kč do tří měsíců od právní moci
rozsudku. Dále rozhodl o povinnosti zaplatit soudní poplatek a zálohované
znalečné a o náhradě nákladů řízení. Žalované nepřiznal právo na osvobození od
soudních poplatků. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích -
pobočka v Táboře usnesením ze dne 20. 7. 1999, č. j. 15 Co 103/99-119, i tento
rozsudek Okresního soud v Táboře, s výjimkou výroku o nepřiznání osvobození
žalované od povinnosti zaplatit soudní poplatek, zrušil a věc vrátil okresnímu
soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud schválil postup soudu prvního stupně
pokud v souladu s právním názorem, vysloveným v jeho dřívějším zrušovacím
rozhodnutí, zjišťoval tržní hodnotu členského podílu žalobce v SBD T.
Neztotožnil se však se způsobem jeho ocenění a závěr o hodnotě členského podílu
v částce 400.000,- Kč shledal za nedostatečně podložený. Podle odvolacího soudu
v daném případě ocenění hodnoty členského podílu v bytovém družstvu nebylo
možno provést nákladovou metodou a lze ji prakticky určit jen srovnávací
metodou. V tomto směru dal soudu prvního stupně konkrétní pokyny.
Okresní soud v Táboře nato rozsudkem ze dne 28. 4. 2000, č. j. 5 C
69/93-151, z věcí patřících do společného jmění účastníků přikázal do
vlastnictví žalobce obývací stěnu Galant v ceně 15.200,- Kč, televizor DAIWOO v
ceně 7.500,- Kč, koberec v ceně 3.100,- Kč, hi-fi věž YOKO v ceně 6.700,- Kč,
žehlící prkno v ceně 300,- Kč, 7 ks příslušenství z koupelnové soupravy v ceně
250,- Kč, shrnovací dveře v ceně 1.100,- Kč a hodnotu členského podílu žalobce
z bytu o velikosti 0 + 3 s přísl. v S., sídl. S. č. 703/III , patřícího SBD T.,
ve výši 381.400,- Kč, tedy věci a hodnoty v celkové výši 415.550,- Kč. Do
vlastnictví žalované pak přikázal pračku Candy v ceně 5.000,- Kč, chladničku
Minsk v ceně 4.200,- Kč, videopřehrávač Panasonic v ceně 7.000,- Kč,
videokazety v ceně 1.500,- Kč, lustr v ceně 160,- Kč, stínidlo z umělé hmoty s
lustrem v ceně 200,- Kč a tři součásti koupelnové soupravy v ceně 250,- Kč,
tedy věci a hodnoty v celkové výši 18.766,- Kč. Žalobce zavázal zaplatit dluh z
půjčky u Č. s. ke dni 2. 10. 1992 ve výši 47.615, 80 Kč a oba účastníky rovným
dílem zaplatit Č. s. úroky z této půjčky. Žalobci dále uložil povinnost
zaplatit žalované na vyrovnání podílů částku 174.587, 10 Kč, a to ve dvou
splátkách; první ve výši 100.000,- Kč do 3 měsíců, zbytek pak do jednoho roku
od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o povinnosti žalobce a žalované zaplatit
soudní poplatek a o povinnosti žalované zaplatit zálohované znalečné. O
nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu
právo. Po zrušení dvou předchozích rozsudků v této věci, kdy spornou zůstala
již jen hodnota členského podílu v družstvu, vycházel okresní soud z doplněného
posudku znalce, který hodnotu členského podílu žalobce v SBD T. vyčíslil
částkou 381.000,- Kč a s přihlédnutím k této skutečnosti nově určil podíly
účastníků.
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne
5. 10. 2000, č. j. 15 Co 599/2000-168, uvedený rozsudek ve věci samé potvrdil,
když výrok o splátkách vypořádacího podílu doplnil v tom smyslu, že žalobce je
povinen splátky zaplatit vždy žalované. O nákladech odvolacího řízení rozhodl
tak, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a odůvodnil je
poukazem na ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, které shledává
ve způsobu určení hodnoty jeho členského podílu v SBD T. Žalobce (dále též
dovolatel) nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že v daném případě musí být
hodnota členského podílu v bytovém družstvu stanovena v tržní ceně, které se
vymykají dosavadní soudní praxi a nemají oporu v platných právních předpisech.
Je sice pravdou, že v souvislosti s převodem nájemního vztahu k družstevnímu
bytu se s členským podílem obchoduje, avšak jeho hodnotu pro účely vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví manželů nelze podle dovolatele stanovit s
přihlédnutím k této okolnosti. Členský podíl v SBD ani nájemní právo k
družstevnímu bytu není „věc\" ve smyslu § 118 odst. 1 obč. zák., a proto
nepožívají stejné ochrany vlastnictví, jako je tomu u „věci\". V případě, že by
člen družstva svého práva k bytu pozbyl, členský podíl mu nebude vyplacen v
tzv. tržní ceně, nýbrž v „zůstatkové\" hodnotě. K tomu dodává, že pozbytí
tohoto práva nezáleží vždy na vůli člena, může k němu dojít i proti jeho vůli a
na rozdíl od vlastnického práva k věci i bez ekvivalentní náhrady. Právní režim
členského podílu v SBD není totožný s právním režimem věcí náležejících do BSM,
a proto ani způsob jejich ocenění nemůže být totožný. Dovolatel dále namítá, že
k zániku manželství došlo v době, kdy nebylo možno tzv. tržní cenu řádně
stanovit ani zjistit, protože převod členských práv za cenu vyšší, než byla
zůstatková hodnota členského podílu, byl protiprávní.
Jako další námitku uplatnil dovolatel to, že i kdyby byl správný názor
odvolacího soudu, že vyčíslit členský podíl v bytovém družstvu bylo nutno v
tzv. tržní ceně, měl vycházet z reálné skutečnosti v roce 1991, kdy uvedený
družstevní byt byl účastníky „koupen\" (byť v rozporu s právními předpisy) od
dřívějšího nájemce za 110.000,- Kč, což bylo objektivně prokázáno.
S ohledem na uvedené skutečnosti dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený
rozsudek, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Táboře zrušil a
věc vrátil Okresnímu soudu v Táboře k dalšímu řízení.
Žalovaná v písemném vyjádření zpracovaném jejím zástupcem navrhla dovolání
zamítnout s tím, že rozsudky obou soudů jsou správné, když současně odmítla
názor dovolatele, že soud měl přihlížet k ceně, za níž byl předmětný byt
neoficiálně koupen, protože k enormnímu nárůstu cen za převody členských práv a
povinností spojených s členstvích v bytovém družstvu došlo až po 1. 1. 1992,
kdy vstoupila v účinnost právní úprava umožňující volné obchodování s členskými
podíly. Za správný považuje ten postup, kdy je vycházeno z nejbližší zjištěné
cenové úrovně v době volné převoditelnosti členství a takto zjištěná obecná
cena je zpětně přepočítána k datu právní moci rozvodu manželství účastníků o
koeficient inflace.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části
dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn
zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti
rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se
projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V dalším textu
použitá zkratka „o. s. ř.\" znamená občanský soudní řád ve znění před
novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože rozsudkem
odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud
prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán
právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil a obsahuje
způsobilý dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Nejvyšší soud
České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
bylo proti rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou, řádně
zastoupenou advokátem, ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a
po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Došlo-li k zániku manželství rozvodem (a nejde-li o případ, kdy práva na
uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu nabyl jeden z rozvedených manželů
před uzavřením manželství) rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé,
na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude
jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství
rozvedených manželů v družstvu (§ 705 odst. 2 obč. zák.). V dané věci Okresní
soud v Táboře rozsudkem ze dne 30. 5. 1994, č. j. 6 C 32/94-30, ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 11. 11. 1994, č. j. 7 Co
2467/94-47, zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu 0+3 s
přísl. v domě č. 703/III, sídl. S., v S. a rozhodl, že výlučným nájemcem bytu a
členem družstva bude nadále žalobce. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 1. 1995.
Podle ustanovení § 149 odst. 1 obč. zák., ve znění platném do 31. 7. 1998,
zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad
uvedených v § 150 téhož zákona. Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je
na návrh některého z manželů soud (§ 149 odst. 3 obč. zák.v tehdy platném
znění). Při vypořádání se vychází z toho, že podíly obou manželů jsou stejné.
Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého
vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku
bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Dále se přihlédne především k potřebám
nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak
se zasloužil o nabytí a udržení společných věcí. Při určení míry přičinění je
třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti (§ 150
obč. zák. ve znění platném do 31. 7. 1998).
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud přikázal do
vlastnictví žalobce mj. hodnotu členského podílu k bytu v S., sídl. S. č.
703/III ve výši 381.400,- Kč.
Nejvyšší soud konstatuje, že tento závěr soudů obou stupňů není správný.
Pochybení soudů obou stupňů spočívá již v tom, že tuto hodnotu přikazují do
vlastnictví žalobce. Výlučným nositelem členských práv a povinností, včetně
práva na majetkové vypořádání při případném zániku členství za trvání družstva,
se stal žalobce již okamžikem, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v
Táboře ze dne 30. 5. 1994, č. j. 6 C 32/94-30, ve spojení s rozsudkem Krajského
soudu v Českých Budějovicích dne 11. 11. 1994, č. j. 7 Co 2467/94-47. V rámci
vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů tedy soud již nemohl do
výlučného vlastnictví účastníka přikazovat hodnotu členského podílu v bytovém
družstvu. Úkolem soudu bylo posoudit, zda členství v bytovém družstvu (jehož
obsahem je mj. i nájemní právo k bytu) má majetkovou hodnotu, a v případě, že
ano, vyčíslit tuto hodnotu a provést její vypořádání.
Je nepochybné, že členství v družstvu, představující souhrn členských práv a
povinností, má i majetkovou hodnotu. Tato skutečnost vyplývá i z toho, že při
zániku členství za trvání družstva má člen nárok na majetkové vypořádání (na
vypořádací podíl). Podle obchodního zákoníku jsou členská práva a povinnosti
spojená s členstvím v bytovém družstvu převoditelná, aniž se vyžaduje souhlas
orgánu družstva (srov. § 230 obchodního zákoníku), a to i za úplatu. Závěr, že
souhrn práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu má majetkovou
hodnotu a že tato majetková hodnota připadla výlučně jednomu z rozvedených
manželů, znamená, že je nutno tuto majetkovou hodnotu ocenit a vypořádat.
Při řešení této otázky nelze opomenout, že podstatou věci je spor o „členský
podíl\" v bytovém družstvu (nikoli o nájem družstevního bytu), jenž připadl
žalobci.
Pojem „členský podíl\" v družstvu je v obchodním zákoníku užit pouze v
souvislosti s jeho vypořádáním při zániku členství (§ 226 odst. 1 písm. d/
obch. zák.). S ohledem na ustanovení § 260 obch. zák. se jím však rozumí „podíl
\" definovaný v § 61 odst. 1 obch. zák. - tedy míra účasti člena na čistém
obchodním jmění družstva.
Takto abstraktně vymezený „podíl\" nachází své konkrétní hodnotové vyjádření ve
„vypořádacím podílu\", na nějž vzniká členu družstva nárok při zániku jeho
členství za trvání družstva (srov. § 233 odst. 1 obch. zák.). Vypořádací podíl
představuje určení majetkové účasti člena družstva v tomto družstvu (pro případ
zániku jeho členství) a je tedy právem majetkové povahy.
Kritériem pro stanovení vypořádacího podílu je podle § 233 odst. 2 obch. zák.
poměr splaceného vkladu dosavadního člena násobeného počtem ukončených roků
jeho členství k souhrnu splacených členských vkladů všech členů násobených
ukončenými roky jejich členství. Vzhledem k tomu, že pro určení jeho výše je
rozhodný stav čistého obchodního jmění družstva podle účetní závěrky za rok, v
němž členství zaniklo (§ 233 odst. 3 obch. zák.), je vypořádací podíl odrazem
hospodářské bilance družstva. Řádně provedená účetní závěrka respektující
ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 117/1994
Sb. a zákona č. 227/1997 Sb., a vycházející z pravidel stanovených v opatření
federálního ministerstva financí č. V/20 100/92, oznámeného v částce 106/1992
Sb., totiž poskytuje objektivní údaje o rozdílu majetku a závazků družstva.
„Členský podíl\" ve smyslu § 61 odst. 1 obch. zák. v projednávané věci
představuje majetkovou účast žalobce na podnikání SBD T. a hodnotově je určován
právě stavem čistého obchodního jmění družstva. Shora uvedeným způsobem určená
výše vypořádacího podílu tedy vyjadřuje i hodnotu „členského podílu\" při
zániku členství v družstvu z jakýchkoli důvodů (srovnej závěry Nejvyššího soudu
České republiky v rozsudku ze dne 21. 3. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2995/99, ve
spojení s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 9. 2. 2001 sp. zn. I. ÚS 343/2000).
Pokud okresní soud a odvolací soud vycházely z jiných úvah, nebylo možno se s
nimi ztotožnit. Základním východiskem pro ně měla proto být zpráva SBD T., z
níž vyplývá, že tzv. zůstatková hodnota členského podílu k předmětnému bytu
činila ke dni 2. 10. 1992 - 19.417,- Kč. To proto, že možnost užívat nadále
družstevní byt jedním z rozvedených manželů nelze tržním způsobem (tzn.
korunově) vyjádřit. O tuto hodnotu se měli účastníci v rámci vypořádání BSM
především podělit. Na druhou stranu však nelze pominout, co bylo v dané věci
nesporné, že byt byl účastníky získán převodem členských práv a povinností za
trvání manželství v roce 1991 za 110.000,- Kč. Soudy musí proto zvážit, zda
předmětem vypořádání se neměla stát i tato částka.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. je
naplněn, proto Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil
(§ 243b odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody,
pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, se vztahují i na rozsudek soudu
prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i rozsudek Okresního soudu v Táboře a
vrátil mu věc k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta druhá o. s. ř.). V něm bude
tento soud postupovat podle ustanovení § 243d odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. května 2001
JUDr. Juraj M a l i k , v. r.
předseda senátu