30 Cdo 777/2020-121
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce J. M., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 306/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 12. 6. 2019, č. j. 11 C 306/2017-92;
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal poskytnutí zadostiučinění ve výši 5 000 000 Kč (výrok I) a rozhodl o tom, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok II). Uvedený rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen „odvolací soud“) ze dne 26. 11. 2019, č. j. 13 Co 295/2019-110 (výrok I rozsudku odvolacího soudu), který současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Jen proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. V posuzované věci žalobce dovoláním napadl toliko rozsudek soudu prvního stupně, který ovšem v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o.
s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, je dán důvod pro zastavení dovolacího řízení podle § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.
9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 47/2006).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.). Na soudu prvního stupně nyní bude, aby jako soud poplatkový zvážil, zda a v jakém rozsahu je namístě žalobci vrátit soudní poplatek zaplacený v souvislosti s podaným dovoláním, o němž bylo řízení zastaveno (srov. § 3 odst. 1 a § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 3. 2020
JUDr. David Vláčil pověřený člen senátu