30 Cdo 8/2023-272
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Co 122/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2022, č. j. 12 Co 122/2019-236, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, č. j. 2 Co 14/2022-247, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2022, č. j. 12 Co 122/2019-236, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, č. j. 2 Co 14/2022-247, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
336/2021-217, pro nezaplacení soudního poplatku (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Usnesením identifikovaným v záhlaví Vrchní soud v Praze jako soud odvolací odvolání žalobce odmítl (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Usnesení odvolacího soudu, tak jako i usnesení soudu prvního stupně, napadl žalobce dovoláním ze dne 29. 8. 2022, které Nejvyšší soud projednal, resp. rozhodl o něm, podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Z ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; podle ustanovení § 201 o. s. ř. je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení o dovolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 2. 2022, č. j. 12 Co 122/2019-236, podle § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání proti usnesení soudu odvolacího není objektivně přípustné podle výše citovaného § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve spojení s § 229 odst. 4 o. s. ř. V tomto případě pak nebylo třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§ 241b odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že dovolací soud o dovolání žalobce rozhodl v přiměřené lhůtě, nezabýval se jeho návrhem na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadených usnesení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 2. 2023
JUDr. David Vláčil předseda senátu