30 Cdo 821/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky ve věci
péče o nezletilého J. F., narozeného dne 29. února 1996, zastoupeného Městským
úřadem v M. jako opatrovníkem, syna H. W. a J. F., zastoupeného advokátem, o
návrhu otce
na změnu výchovy, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 42 P 63/2000,
o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. září 2005,
č.j. 26 Co 294/2005-537, t a k t o :
I. Dovolání otce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
ustanovení § 28 zákona o rodině a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozsudek
odvolacího soudu byl doručen otci dne 28. října 2005 a téhož dne nabyl právní
moci.
Uvedený rozsudek odvolacího soudu napadl otec dovoláním podaným na poště dne
28. února 2006. Má zato, že toto dovolání je přípustné přesto, že byl poučen
soudem druhého stupně o opaku.
K uvedenému dovolání otce se matka vyjádřila osobně sepsaným podáním
ze dne 27.3.2006.
Dovolací soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda dovolání bylo podáno v
zákonem stanovené lhůtě, resp. zda je přípustné.
Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího
soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1 věta první
o.s.ř.) Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po
uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením
soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k
dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o
tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení
(§ 240 odst. 3 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je upravena v
ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.
však dovolání podle již uvedeného předchozího odstavce není přípustné ve
věcech, upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo
zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení
(popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V označeném případě bylo soudy obou stupňů rozhodováno ve věci upravené zákonem
o rodině (aniž by šlo o některou ze zákonem vymezených výjimek). Proto není v
této věci proti rozsudku odvolacího soudu s přihlédnutím ke zmíněnému
ustanovení
§ 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání přípustné. Odvolací soud tedy ve svém
rozhodnutí účastníky odkazem na zmíněné ustanovení přiléhavě poučil o této
skutečnosti. Jestliže otec zmíněný rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním
čtyři měsíce poté, co mu bylo toto rozhodnutí doručeno, učinil tak po uplynutí
lhůty upravené v ustanovení
§ 240 odst. 1 věta první o.s.ř., když lhůta upravená v ustanovení § 240 odst. 3
věta druhá o.s.ř. se v posuzovaném případě neuplatní.
Za tohoto stavu tedy Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a
o.s.ř.) dovolání otce jako opožděné odmítl (243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §
218a téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o.s.ř.).
Jen pro úplnost je třeba uvést, že i v případě, že by dovolání nebývalo bylo
podáno opožděně, bylo by je nezbytné odmítnout pro nepřípustnost ve smyslu
ustanovení § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5
ve spojení s § 224 odst. 1 , § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 o.s.ř. za situace,
kdy dovolání otce bylo odmítnuto, avšak ostatním účastníkům v dovolacím řízení
žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2006
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu