30 Cdo 837/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem
Bičákem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o
zaplacení částky 1 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 103/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 27. 8. 2015, č. j. 13 Co 316/2015-17, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Předmětem řízení bylo zaplacení částky 500 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy
za nesprávný úřední postup a nepřiměřenou délku řízení vedených u Okresního
soudu Praha – východ (pod sp. zn. 5 C 258/2004 a sp. zn. 5 C 322/2013), dále
částky 300 000 Kč za svévolný zásah do osobnostních práv jednáním tohoto soudu
a částky 800 000 Kč jako náhrady škody. Žalobce požádal o „bezplatnou právní pomoc“ tedy ustanovení zástupce. Obvodní
soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 21. 7. 2015, č. j. 10 C 103/2015-12, návrh
žalobce zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 8. 2015, č. j. 13
Co 316/2015-17, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Podle odvolacího
soudu žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a tedy
mu není možné ustanovit zástupce z řad advokátů, protože věrohodným způsobem
neprokázal, že by jeho majetkové a sociální poměry byly na takové úrovni, která
by odůvodňovala osvobození od soudních poplatků. Nadto je soudu z úřední
činnosti známo, že žalobce je vlastníkem nemovitostí značné hodnoty. Odvolací
soud také dodal, že z rozhodovací praxe v desítkách žalobcem vedených sporů
vyplývá schopnost žalobce samostatně před soudem jednat. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Ve svém dovolání
žalobce opětovně požádal o bezplatnou právní pomoc pro dovolací řízení. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 17. 9. 2015, č. j. 10 C 103/2015-19,
návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně
usnesením ze dne 21. 10. 2014, č. j. 13 Co 391/2015-24, potvrdil, přičemž
zopakoval svou argumentaci z usnesení ze dne 27. 8. 2015. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 9. 12. 2015, č. j. 10 C 103/2015-26,
vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem
advokáta a do 7 dnů doručil soudu plnou moc zvoleného advokáta a jím sepsané
dovolání, jinak Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Usnesení bylo žalobci
doručeno dne 22. 12. 2015. Žalobce si ve stanovené lhůtě, ani následně,
zástupce z řad advokátů nezvolil. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řad, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Žalobce ve svém dovolání dle ustanovení § 243 o. s. ř. žádal o odložení
vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí. Dovolací soud neshledal,
že by uvedeným usnesením odvolacího soudu, kterým žalobci nebyla uložena žádná
povinnost, mohlo dojít k zásahu do zájmů chráněných předmětných ustanovením. Návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci tedy neshledal důvodným. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno
jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele
při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž
nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o
dovolání. Výjimku pro některé fyzické osoby stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s.
ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele
advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně
zastoupen, nebo že by sám měl právnické vzdělání. Jeho žádost o ustanovení
zástupce pro dovolací řízení byla pravomocně zamítnuta. Z uvedeného je zřejmé,
že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani
přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto
postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104
odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b,
§ 151 odst. 1 o. s. ř.).