30 Cdo 867/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně J. P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. P., zastoupenému advokátem, o rozvod manželství, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 364/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2002, č.j. 12 Co 79/2002-77, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. července 2001, č.j.
4 C 364/200-35, jímž bylo manželství účastníků řízení rozvedeno a rozhodnuto
o nákladech řízení, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Žalovaný v podaném dovolání vytýká odvolacímu soudu neúplné zjištění skutečného stavu a nesprávné hodnocení důkazů.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu upravuje o. s. ř. v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl
ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmene b)
a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1 není přípustné
ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Podle § 238 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a/ o žalobě na obnovu řízení, b/ o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá); ustanovení § 237 platí obdobně.
Podle § 238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a/ ve věci konkursu a vyrovnání, b/ o žalobě pro zmatečnost, c/ o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d/ ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e/ ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f/ o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g/ o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 226n) a v § 338za odst. 2; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 platí obdobně.
Podle § 239 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b/ v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle
§ 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2), rovněž proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a/ potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, b/ potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto v týchž případech, jež jsou uvedeny v odst. 1 písm. b), a též proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh
na předběžné opatření (§ 75a).
Dovolání v této věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně, kterým rozvedl manželství účastníků podle § 24 zákona o rodině, který byl prvním rozsudkem ve věci potvrzen. Z hlediska přípustnosti dovolání podle citovaných ustanovení o.s.ř. tak přichází v úvahu pouze § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (§ 237 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu potvrzujícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudek, jímž bylo manželství účastníků rozvedeno (§ 24 zák. o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž odvolací soud rozhodoval, není dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř. přípustné.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než je odmítnout, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§ 243b odst. 5, 6 část věty
za středníkem, § 218 písm. c/ o.s.ř.). Z téhož důvodu nebylo ani třeba odstranit nedostatek povinného zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§ 146 odst. 3, § 243c odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle o. s. ř.
V Brně dne 4. února 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu