30 Cdo 882/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobkyně PhDr. D. Č., zastoupené Mgr. Alešem Buriánkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, proti žalovaným 1) M. J., zastoupené Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem v Písku, třída Přátelství 1960, a 2) R. J., zastoupenému Mgr. Martinem Čumpelíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Kolkovně 921/3, o určení neplatnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 5 C 93/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2014, č. j. 19 Co 301/2014-316, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Čumpelíka, advokáta se sídlem v Praze 1, V Kolkovně 921/3.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) trpí vadami, které nebyly ve lhůtě vymezené v § 241b odst. 3 o. s. ř. odstraněny a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat. Dovolání neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hlediska považuje za splněné. Jak se podává z obsahu podaného dovolání, žalobkyně prostřednictvím svého advokáta nevymezila žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vymezených v § 237 o. s. ř.; neuvedla okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Žalobkyně v podstatě v podaném dovolání polemizuje se skutkovým stavem, z nějž oba soudy vycházely při rozhodování, případně brojí proti hodnocení důkazů, vychází ze své skutkové verze případu, kterou i stran právního posouzení věci konfrontuje s právně kvalifikačním závěrem odvolacího soudu; prostřednictvím této argumentace ovšem přípustnost dovolání posuzovat nelze, navíc v situaci, kdy v dovolání – jak již bylo uvedeno shora – absentuje vymezení předpokladů přípustnosti dovolání. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný 2) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).