30 Cdo 884/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy, v právní věci žalobce J. G., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1/ J. G., zastoupenému advokátkou, a 2/ L. G., o stanovení výživného, vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, pod sp. zn. 107 C 332/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. ledna 2002, č. j. 13 Co 1241/2001-71, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově, rozsudkem ze dne 20. srpna 2001, č. j. 107 C 332/2000-51, zamítl výrokem I. návrh, aby žalovaný 1/ J. G. byl povinen platit na výživu žalobce počínaje dnem 1. 9. 2000 částku 2.500,- Kč měsíčně, výrokem II. zamítl návrh, aby žalovaná 2/ L. G. byla povinna přispívat na výživu žalobce počínaje dnem 1. 9. 2000 částkou 1.000,- Kč měsíčně. Ve výroku III. rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a prvním žalovaným, výrokem IV. o nákladech řízení mezi žalobcem a druhou žalovanou.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. ledna 2002, č. j. 13 Co 1241/2001-71, potvrdil rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I. a III.
Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 2. dubna 2002.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 29. května 2002 na poště včasné dovolání, v němž vyslovil zásadní nesouhlas s tímto rozhodnutím i s rozhodnutím soudu prvního stupně.
K uvedenému dovolání se jen velmi stručně vyjádřil první žalovaný tak, že navrhl odmítnutí dovolání pro nepřípustnost.
Dovolání žalobce není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je upravena v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. však dovolání podle již uvedeného předchozího odstavce není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Z uvedeného je zřejmé, že bylo-li v označené věci soudy obou stupňů rozhodováno v otázce výživného podle části třetí, hlavy první zákona o rodině, není v této věci proti rozsudku odvolacího soudu s přihlédnutím ke zmíněnému ustanovení § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolání přípustné. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné (§ 243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 ve spojení s § 224 odst 1, § 146 odst. 3, § 150 a § 151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy okolnosti případu (zejména rozsah podaného vyjádření prvního žalovaného) odůvodňují nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. července 2003
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu