30 Cdo 888/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla
Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně J.
B., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. R., zastoupenému advokátkou,
o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, vedené u Okresního soudu
v Bruntále pod sp. zn. 10 C 248/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. srpna 2001, č. j. 42 Co 594/2001-284,
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.8.2001, č.j. 42 Co 594/2001-284,
se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 20.2.2001, č.j. 10 C 248/96-260,
vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví manželů zaniklé rozvodem manželství
účastníků; žalobkyni přidělil věci uvedené pod pol. A) 1) – 31) v úhrnné ceně
1,850.505,- Kč, žalovanému věci pod pol. B) 1) – 28) v úhrnné ceně 760.630,-
Kč (výrok I/ rozsudku) a žalobkyni uložil, aby žalovanému zaplatila na
vypořádání podílu 311.244,50 Kč (výrok II/ rozsudku). Rozhodl rovněž o
poplatkové povinnosti účastníků, o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi
účastníky navzájem a vůči státu (výrok III-VI rozsudku). Soud vycházel ze
zjištění, že manželství účastníků uzavřené dne 27.4.1974 bylo rozvedeno ku dni
30.11.1995 a že se účastníci nedohodli na vypořádání zaniklého bezpodílového
spoluvlastnictví. Výsledky provedeného dokazování vzal za prokázáno, že v
bezpodílovém spoluvlastnictví účastníků byly věci uvedené v rozsudečném výroku
I/ v celkové hodnotě 2,611.135,- Kč, že ku dni zániku bezpodílového
spoluvlastnictví účastníci zaplatili 797.386,- Kč na splátkách podle leasingové
smlouvy uzavřené žalovaným jako podnikatelem na pronájem automobilu Mercedes
Benz 208 D, který žalovaný po rozvodu manželství účastníků koupil, že žalovaný
zaplatil společné dluhy účastníků ve výši 310.000,- Kč a že žalobkyně převzala
od žalovaného 20.000,- Kč jako zálohu na vypořádání. Okolnosti, pro které by
podíly účastníků na vypořádávaném bezpodílovém spoluvlastnictví měly být
stanoveny v jiném než rovném poměru, soud nezjistil. Částku 797.386,- Kč
zařadil soud k vypořádání s odůvodněním, že byla vynaložena ze společných
prostředků na oddělený majetek žalovaného. Podle názoru soudu prvního stupně
tomuto závěru nebrání skutečnost, že označený automobil získal žalovaný do
vlastnictví až koupí po zániku bezpodílového spoluvlastnictví a rovněž ani
okolnost, že jde o věc sloužící soukromému podnikání (tedy nikoli výkonu
povolání) žalovaného. Ve vztahu k částce 20.000,- Kč uvedl, že tento obnos
žalobkyně převzala od žalovaného, a proto jej zařadil k vypořádání.
V odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně žalovaný namítal, že leasingové
splátky zaplacené za trvání manželství účastníků byly nesprávně zařazeny do
masy bezpodílového spoluvlastnictví. Nejednalo se o výdaj na oddělený majetek
jednoho z manželů, splátky byly určeny na úhradu dlouhodobého nájmu automobilu
žalovanému jako podnikateli. Částku 20.000,- Kč žalovaný zaplatil žalobkyni z
vlastních prostředků jako zálohu na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví,
proto ani ta neměla být zahrnuta k vypořádání jako součást bezpodílového
spoluvlastnictví účastníků. Navíc vytkl, že soud prvního stupně překročil meze
petitu žaloby, neboť žalobkyně se domáhala jen vypořádání hodnoty automobilu
jako věci patřící do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Po právní
stránce odkázal na ust. § 143 - § 151 občanského zákoníku ve znění před novelou
zák. č. 91/1998 Sb.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem v záhlaví označeným napadený rozsudek soudu
prvního stupně ve výroku I/ potvrdil, ve výroku II/ změnil tak, že žalobkyni
uložil, aby žalovanému zaplatila na úplné vypořádání všech nároků účastníků z
jejich zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví částku 699.937,50 Kč, změnil
jej ve výroku III/ a dalších vedlejších výrocích; rozhodl rovněž o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně
nemovitostí, movitých věcí a závazků, patřících do bezpodílového
spoluvlastnictví účastníků, shledal odvolací soud správnými. Řízení doplnil o
důkaz smlouvou ze dne 8.3.1993, uzavřenou mezi žalovaným
a P. a. s., leasingovou společností, o dlouhodobém nájmu automobilu Mercedes
Benz 208 D. Jejím obsahem zjistil, že nájemce, tj. žalovaný, byl po řádném
ukončení leasingové smlouvy sjednané na dobu 36 měsíců, oprávněn koupit předmět
nájmu
za dohodnutou zbytkovou cenu 123,- Kč s tím, že pokud sjednanou částku do 14
dnů
od skončení doby leasingu nezaplatí, jeho právo na koupi předmětu nájmu
zaniká. Odvolací soud vzal za základ pro své rozhodnutí zjištění skutkového
stavu soudem prvního stupně doplněná o zjištění obsahu leasingové smlouvy
odvolacím soudem se závěrem, že automobil Mercedes Benz 208 D byl ku dni zániku
bezpodílového spoluvlastnictví účastníků ve vlastnictví leasingové společnosti;
teprve po dovršení doby leasingu, po zaplacení dohodnutých splátek a zůstatkové
ceny, to vše po rozvodu manželství účastníků, získal žalovaný kupní smlouvou ze
dne 31.3.1996 automobil
do vlastnictví. Měl-li žalovaný za trvání manželství účastníků automobil jen v
nájmu podle leasingové smlouvy a vlastníkem automobilu byla leasingová
společnost, pak částky zaplacené za manželství účastníků nelze považovat za
prostředky vynaložené
na oddělený majetek žalovaného a nelze je zařadit k vypořádání. V této
souvislosti odkázal na ust. § 143 a násl. občanského zákoníku před novelou
provedenou zák. č. 91/1998 Sb. a na ust. § 489 obch. zák. a násl. upravující
smlouvu o koupi najaté věci. Podstatnými náležitostmi této smlouvy je podle
odvolacího soudu dohoda o právu nájemce koupit najatou věc, určení věci, které
se právo týká, určení doby, kdy nájemce může své právo vykonat; dohoda o kupní
ceně jí však není. K převodu vlastnictví věci, která byla předmětem leasingu,
na nájemce bylo zapotřebí jednostranného úkonu nájemce způsobilého vyvolat
vznik kupní smlouvy a současně povinnost zaplatit kupní cenu. Tak se stalo po
zániku bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Částku 20.000,- Kč soud
prvního stupně zařadil k vypořádání v rámci bezpodílového spoluvlastnictví,
aniž byla vyvrácena správnost mezi účastníky posléze nesporné skutečnosti, že
tento obnos žalovaný předal žalobkyni z vlastních prostředků jako zálohu na
vypořádání. Odvolací soud neshledal důvod ani k zařazení této částky k
vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. V důsledku uvedených závěrů nově
propočetl celkovou hodnotu vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví,
podílů účastníků a výši částky, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému
na vyrovnání. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I/ potvrdil, ve výroku
II/ změnil a rovněž jej změnil ve vedlejších výrocích, jak bylo již výše
uvedeno. Ve vztahu k námitce žalovaného co do překročení meze žalobního petitu
odkázal na ust. § 153 ods. 2 o.s.ř. (§ 150 obč. zák.) se závěrem, že se
zřetelem k povaze řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví není
důvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost tohoto
mimořádného opravného prostředku dovodila z ust. § 237 ods.t 1 písm. a) o.s.ř.,
a s odkazem na ust. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. jej odůvodnila nesprávným
právním názorem, z nějž odvolací soud při rozhodování vycházel. Argumentaci
odvolacího soudu, že leasingová smlouva není smlouvou kupní a že není možné
částky, které byly za manželství účastníků vynaloženy na leasing motorového
vozidla, zahrnout do masy bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, nepovažuje
za správnou. Poukázala na ust.
§ 149 odst. 2 a § 143 obč. zák. a vyslovila názor, že částka 797.386,- Kč,
vynaložená
ze společných prostředků na leasingové splátky za manželství účastníků, byla
vynaložena na majetek žalovaného a měla být při vypořádání bezpodílového
spoluvlastnictví zohledněna. Opačný závěr by byl v rozporu s dobrými mravy.
Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje dovolání žalobkyně za zjevně nedůvodné. Navrhl, aby dovolací
soud je odmítl, případně je zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je
správné. Upozornil, že žalobkyně v žalobě zahrnula do bezpodílového
spoluvlastnictví i automobil Mercedes Benz 208 D, soud prvního stupně však
provedl vypořádání zaplacených leasingových splátek, aniž žalobkyně takové
vypořádání požadovala. Leasingové splátky nelze podle žalovaného považovat za
splátky kupní ceny za automobil, neboť zahrnují i náklady m. j. na havarijní a
zákonné pojištění vozidla, úročení ve prospěch leasingové společnosti, proto je
nelze jako celek započítat k vypořádání.
Dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o.s.ř.),
účastníkem k tomu oprávněným a že jsou splněny obsahové i formální náležitosti,
které občanský soudní řád v ust. § 241, § 241a odst. 1 pro dovolací řízení
upravuje jako obligatorní. Dovolání je ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. a)
o.s.ř. přípustné, odůvodněné způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 2,
písm. b/ o.s.ř.).
Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v souladu s ust. § 242 odst.
1, 2 písm. c), odst. 3 o.s.ř. a shledal, že dovolání nelze upřít důvodnost,
byť z jiných důvodů, než žalobkyní výslovně uvedených.
Nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci práva na
zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže
soud použil jiný právní předpis, než měl správně použít, nebo aplikoval sice
správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, po případě ze správně
zjištěných skutečností dovodil nesprávný právní závěr. Se zřetelem k datu
zániku bezpodílového spoluvlastnictví účastníků 30.11.1995 bylo třeba na
posuzovanou věc aplikovat ustanovení občanského zákoníku ve znění před novelou
provedenou zák. č. 91/1998 Sb. Soudy obou stupňů právní věc účastníků
posuzovaly podle zák. č. 40/1964 Sb. ve znění před novelou zák. č. 91/1998 Sb.,
dospěly však k rozdílným závěrům v otázce vlastnictví věci, která byla
předmětem smlouvy žalovaného s leasingovou společností ve smyslu ust. § 489
obch. zák., s důsledky pro vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků.
Podle zjištění skutkového stavu, z nějž odvolací soud při rozhodování vycházel,
žalovaný uzavřel dne 8.3.1993 s P. a.s. smlouvu označenou jako smlouva
leasingová podle ust. § 489 a násl. obchod. zák. Jí leasingová společnost jako
pronajímatel přenechala žalovanému jako nájemci k užívání na dobu 36 měsíců
automobil Mercedes Benz 208 D za úplatu 17.582,- Kč měsíčně včetně DPH.
Zároveň bylo ujednáno, že po řádném ukončení leasingové smlouvy je nájemce
oprávněn koupit předmět leasingu za zůstatkovou cenu 123,- Kč, za předpokladu
včasného zaplacení dohodnuté částky. Výklad takto formulovaného smluvního
ujednání opravňuje závěr, že uzavření kupní smlouvy ohledně předmětu leasingu
bylo možné až po řádném ukončení leasingové smlouvy, tedy po uplynutí doby
jejího trvání (§ 489 odst. 1 obch. zák.)
a po zaplacení všech dohodnutých splátek. Ujednání o zaplacení zbytkové ceny
ve stanovené lhůtě po skončení leasingu je právně významné nejen z hlediska
případných důsledků pro nájemce na právo koupě předmětu leasingu, ale i z
hlediska vzniku kupní smlouvy. Zaplacením dohodnuté částky ve smyslu ujednání
obsaženého
ve smlouvě žalovaný projevil se zřetelem ke všem okolnostem případu
nezpochybnitelnou vůli k uzavření kupní smlouvy s leasingovou společností
ohledně předmětu nájmu za sjednanou cenu. Teprve tímto úkonem žalovaného vznikl
vztah jako při kupní smlouvě, na žalovaného bylo převedeno vlastnické právo k
označené movité věci ve smyslu ust. § 493 odst. 1 věta první obch. zák. a to
dnem 31.3.1996. Právní závěr odvolacího soudu, že automobil Mercedes Benz 208 D
nebyl v bezpodílovém spoluvlastnictví účastníků, je tedy správný.
Pokud jde o leasingovou smlouvu, pak ve spojení s ust. § 489 obch. zák. a
násl. jsou tyto smlouvy v oblasti obchodních styků často užívanou formou
financování podnikatelské činnosti. Podstatou leasingové smlouvy bývá pronájem
konkrétní věci
na předem stanovené období a za dohodnuté splátky, přičemž součástí smlouvy
bývá
i ujednání o možnosti koupi pronajaté věci. Finanční leasing dlouhodobě a za
úplatu převádí nejen veškerá užívací práva k předmětu leasingu na nájemce, ale
i povinnosti spojené s péčí o předmět leasingu a rizika s užíváním věci v
rozsahu stanoveném smlouvou. Pro posouzení obsahu smluvního ujednání o
nákladech spojených s leasingem je proto nezbytné zjištění obsahu leasingové
smlouvy a to nejen v části upravující vztahy mezi konkrétními účastníky, ale i
v části všeobecných smluvních podmínek leasingu, poskytovaného leasingovou
společností. Podle bodu V/ jsou tyto všeobecné smluvní podmínky nedílnou
součástí smlouvy. Odvolací soud při jednání dne 27.8.2001 provedl důkaz
přečtením leasingové smlouvy, není však zřejmé, zda se tak stalo i ve vztahu ke
všeobecným podmínkám, které jsou součástí smlouvy. Případná zjištění z těchto
podmínek, m. j. ve vztahu k povinnosti nájemce platit náklady spojené s
pořízením a provozem automobilu, k povinnosti zajistit veškerou údržbu a
obvyklé opravy a povinnosti snášet riziko poškození, ztráty nebo zničení,
nebyla v odůvodnění napadeného rozsudku zmíněna a zhodnocena, ač jsou pro
posouzení obsahu leasingové smlouvy významná. Bez povšimnutí přitom nelze
ponechat, že leasingovou smlouvu uzavřel žalovaný jako podnikatel působící v
oboru autodopravy na základě živnostenského oprávnění.
Nezabýval-li se odvolací soud všemi hledisky významnými pro právní posouzení
věci, jde o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci (§ 242
odst. 3, § 241a odst. 2 písm. b o.s.ř.). Dovolací soud proto rozsudek
odvolacího soudu podle
§ 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř. zrušil v celém rozsahu, neboť jde o
případ, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi
účastníky (§ 242 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení. O náhradě nákladů řízení státu a nákladů ve vztahu mezi
účastníky rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu