USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Poláškovou Wincorovou v právní věci žalobců a) V. T., nar. XY, bytem XY, b) J. P., nar. XY, bytem XY, a c) L. Ž., nar. XY, bytem XY, zastoupených Mgr. Davidem Bascheri, advokátem se sídlem v Praze 7, pplk. Sochora 1391/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 152/2017, o dovolání žalobkyně a) a žalobce c) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2021, č. j. 58 Co 178/2021-593, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Ve vztahu mezi žalobci a) a c) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 4. 2021, č. j. 19 C 152/2017-574, zastavil řízení o dovolání ze dne 16. 1. 2020 (proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 3. 2019, č. j. 19 C 152/2017-329, a Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, č. j. 58 Co 302/2019-405; pozn. Nejvyššího soudu) podané žalobkyní a) (výrok I) i žalobcem c) (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25.
5. 2021, č. j. 58 Co 178/2021-593, odmítl odvolání žalobkyně b) (výrok I usnesení odvolacího soudu), usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil a ve výroku III změnil tak, že žalobci a) a c) a žalovaná nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III usnesení odvolacího soudu). Žalobci se původně po odstranění vad žaloby podáním ze dne 14. 12. 2017 po žalované domáhali zaplacení částky celkem 8 300 000 Kč, a to žalobkyně a) a b) každá částky 3 100 000 Kč a žalobce c) částky 2 100 000 Kč, jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 882/2000, které považovali za nepřiměřeně dlouhé, a popsali i následky dlouhotrvajícího stresu z tohoto řízení na svém zdraví (zejm.
zhoršení jejich psychického stavu). V průběhu řízení zaplatila žalovaná každému ze žalobců částku 175 000 Kč a v tomto rozsahu tedy bylo řízení u prvního jednání ve věci dne 13. 11. 2018 k částečnému zpětvzetí žaloby zastaveno. Předmětem řízení nadále zůstala částka 2 925 000 Kč pro každou ze žalobkyň a) a b) a částka 1 925 000 Kč pro žalobce c). Usnesení odvolacího soudu napadli žalobkyně a) a žalobce c) dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.
1. 2022 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb. a čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro vady, které nebyly v zákonem stanovené lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Žalobci a) a c) dovolání sami sepsali a podepsali a osobně jej doručili soudu prvního stupně dne 6. 8. 2021. Soud prvního stupně vyzval žalobce a) a b) usnesením ze dne 30. 11. 2021, č. j. 19 C 152/2017-610, které jim [resp. žalobkyni a), která je stálým opatrovníkem žalobce c)] bylo doručeno 13.
12. 2021, aby si ve lhůtě 30 dnů zvolili zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podali řádné dovolání. Na tuto výzvu reagovali žalobci a) a c) nejprve žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, doručenou soudu prvního stupně dne 6. 1. 2022, kterou považoval soud prvního stupně za obstrukční jednání a nepřihlížel k ní, neboť žalobci a) a c) [spolu se žalobkyní b)] takové žádosti měli podávat opakovaně. O tomto učinil soud prvního stupně do spisu dne 7. 7.
2022 úřední záznam, žalobcům a) a c) to však nesdělil. Dne 7. 6. 2022 doručil advokát Mgr. David Bascheri soudu prvního stupně plné moci k zastupování žalobců a), b) a c) v řízení o dovolání proti rozsudkům soudu prvního stupně ze dne 7. 3. 2019, č. j. 19 C 152/2017-329, a odvolacího soudu ze dne 17. 10. 2019, č. j. 58 Co 302/2019-405, tedy v dovolacím řízení, které bylo ve vztahu k žalobcům a) a c) usnesením soudu prvního stupně ve spojení s napadeným usnesením odvolacího soudu zastaveno. Tyto plné moci udělené žalobci a) a c) se tedy vztahují i na předmětné dovolací řízení, ve kterém žalobci a) a c) brojí proti zatavení dovolacího řízení, pro které je udělili. Spolu s plnými mocemi advokát žalobců předložil i podání označené jako dovolání žalobkyně b) proti rozsudkům, ve kterém navíc konstatoval, že žalobci a) a c) podali dne 6. 1. 2022 žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů a dosud nebyli „v řízení
vyrozuměni“. Dovolání žalobců a) a c) proti napadenému usnesení odvolacího soudu však advokát žalobců a) a c) nijak nedoplnil. Dne 15. 9. 2022 uhradili žalobci a) a c) na základě výzvy soudu prvního stupně obsažené v usnesení ze dne 5. 9. 2022, č. j. 19 C 152/2017-638, soudní poplatek z dovolání ve výši 4 000 Kč každý. Na pokyn Nejvyššího soudu následně soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 1. 2023, č. j. 19 C 152/2017-649, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 1. 2. 2023, č. j.
58 Co 24/2023-655, rozhodl o žádosti žalobců a) a c) tak, že žalobcům a) a c) osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznal a rovněž jim pro dovolací řízení neustanovil ani zástupce z řad advokátů. Tato usnesení nabyla právní moci dne 9. 2. 2023. Podle § 241 odst. 1 o. s. ř. musí být dovolatel (až na výjimky uvedené v § 241 o. s. ř.) zastoupen advokátem. Podle § 241 odst. 4 musí být dovolání (opět s výjimkami uvedenými v § 241 o. s. ř.) sepsáno advokátem. Podle § 241a odst. 2 o. s.
ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241a odst. 5 o. s. ř. se nepřihlíží k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241 o.
s. ř. Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o.
s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví. Důvodová zpráva k novele o. s. ř. (k zákonu č. 404/2012 Sb.) k § 241a odst. 5 o. s. ř. uvádí: „V ustanovení § 241 zůstává zachováno tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele, a to včetně požadavku, že dovolání musí být sepsáno tímto povinným (nuceným) zástupcem.
Promítnutí tohoto principu do náležitostí dovolání znamená, že relevantní mohou být jen údaje učiněné povinným (nuceným) zástupcem dovolatele a že tedy nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám dovolatel.“
Z ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř.
vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu. K podání učiněnému samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5176/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22.
9. 2015, sp. zn. I. ÚS 2634/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 9/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 2710/2015, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2565/2015). Vzhledem k tomu, že žalobci a) a c) po doručení výzvy ke zvolení zástupce pro dané dovolací řízení podali včasnou žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, které soud prvního stupně usnesením ze dne 6.
1. 2023, č. j. 19 C 152/2017-649, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 1. 2. 2023, č. j. 58 Co 24/2023-655, nevyhověl, byl následně zvolený zástupce žalobců a) a c) oprávněn dle § 241b odst. 3 o. s. ř. doplnit dovolání žalobců a) a c) proti napadenému usnesení odvolacího soudu ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení, kterými bylo rozhodnuto o žádosti žalobců a) a c) o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, tedy do 10. 4. 2023 (neboť dne 9. 4. 2023 byla neděle). Zástupce žalobců a) a c) však toto neučinil a dovolání podané přímo žalobci a) a c) nijak nedoplnil.
Posuzované dovolání tudíž nebylo v zákonem stanovené lhůtě dle § 243b odst. 3 o. s. ř. doplněno zejména o údaj, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a o vymezení dovolacího důvodu, neboť k podání samotných žalobců a) a c) doručenému soudu prvního stupně dne 6. 8. 2021 nelze vzhledem k ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. v tomto rozsahu přihlížet. Dovolání tak neobsahuje všechny zákonné náležitosti dle § 241a odst. 2 o. s. ř., je vadné a pro tyto vady nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 4. 2023
JUDr. Hana Polášková Wincorová pověřená členka senátu