USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně ENERGY GEM s. r. o., identifikační číslo osoby 03895688, se sídlem v Českém Těšíně, Alšova 1937/27, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 12 177 956 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 134/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2023, č. j. 18 Co 232/2023-278, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 12 177 956 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu Krajského státního zastupitelství v Ostravě spočívajícího v přípisu ze dne 12. 1. 2018, sp. zn. KZN 4188/2016, jímž uložilo pokyn všem bankovním institucím, které držely veškeré peněžní prostředky Team of Passion s. r. o. a žalobkyně, aby všechny tyto peněžní prostředky poukázaly na bankovní účty Regionální prokuratury v Katovicích. Žalovaná částka byla představována dluhem vzniklým žalobkyni ve výši 7 545 899 Kč a ušlým ziskem ve výši 4 632 057 Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8.
3. 2023, č. j. 12 C 134/2021-240, zamítl žalobu o zaplacení částky 12 177 956 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem (§ 241 odst. 1 o.
s. ř.), v celém rozsahu včasným dovoláním (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobkyně není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.
Otázka, zda je povinnost orgánů činných v trestním řízení uvolnit zajištění peněžních prostředků v případě, kdy ani nezahájí trestní stíhání, otázkou právní či skutkovou, ani otázka, zda skutečnost, že Krajské státní zastupitelství v Ostravě protiprávně zbavilo dovolatelku a členy jejího podnikatelského seskupení veškerého majetku, čímž zapříčinilo ukončení podnikatelské činnosti dovolatelky, ačkoli bylo na základě nálezu Ústavního soudu naopak povinno tento majetek dovolatelce a členům jejího podnikatelského seskupení vrátit, přičemž bankovní účty, na které by byl majetek na základě nálezu Ústavního soudu vrácen, již v této době zajištěny nebyly a ani zajištěny být nemohly, a proto by podnikatelská činnost dovolatelky mohla být obnovena, zakládá nárok dovolatelky na náhradu škody a ušlého zisku způsobených ukončením podnikatelské činnosti tímto nesprávným úředním postupem orgánu veřejné moci, přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.
s. ř. nezakládají, neboť na takovém řešení právních otázek napadené rozhodnutí nezáviselo. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku příčinné souvislosti s tím, že k zajištění finančních prostředků došlo již dne 11. 11. 2016 a ústavní stížnost proti tomuto zajištění byla Ústavním soudem pro neopodstatněnost odmítnuta. V důsledku tohoto zajištění pak žalobkyně nemohla nakládat s finančními prostředky nacházejícími se na daných účtech, aniž by na této situaci něco změnil nesprávný úřední postup Krajského státního zastupitelství v Ostravě.
Před poukázáním těchto prostředků do zahraničí nebylo českými orgány vydáno žádné rozhodnutí o jejich vrácení do volné dispozice žalobkyně. Za správný nepovažoval odvolací soud ani předpoklad žalobkyně o vrácení peněžních prostředků v případě, že by k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Závěr o nedostatku příčinné souvislosti přitom dovolatelka odpovídajícím způsobem (tj. vymezením dovolacího důvodu a v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání - § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.) nenapadá.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka nesprávně zjištěného skutkového stavu, neboť podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 6. 2024
Mgr. Vít Bičák předseda senátu