30 Cdo 945/2019-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Tomáše Mottla a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce B. V., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o 5 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 52/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2018, č. j. 62 Co 271/2018-105, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací odmítl odvolání žalobce podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 10. 4. 2017, č. j. 43 C 52/2015-67.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl z důvodu, že není objektivně přípustné [viz § 238 odst. 1 písm. e) a § 229 odst. 4 o. s. ř.].
Není přitom rozhodné, z jakého důvodu odvolací soud odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně odmítl, ať podle § 218 o. s. ř. pro nedostatek subjektivní nebo objektivní přípustnosti nebo podle § 218a o. s. ř. pro opožděnost nebo podle § 211 o. s. ř. a § 43 odst. 2 o. s. ř. pro vady odvolání, jak je tomu v posuzované věci (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1816). Podle ustanovení § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30.
9. 2017 (viz čl. VI bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.) se osvobození od poplatku podle § 11 odst. 2, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle § 238 občanského soudního řádu. U odvolání nepřípustného podle § 238 se neuplatní ani požadavek povinného zastoupení advokátem nebo notářem (viz § 241b odst. 2 o. s. ř.). Bylo proto nadbytečné rozhodovat o opětovné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Vzhledem k tomu, že odvolání bylo odmítnuto, nebylo třeba rozhodovat o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí (srov. bod 34. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 4. 2019
Mgr. Vít Bičák předseda senátu